Třídění v klubech: MeetFactory

MeetFactory, smíchovská továrna na setkávání, dbá i na životní prostředí! Páteční večery patří odreagování po náročném pracovním týdnu, o tom snad není pochyb. Alternativní i mainstreamová společnost vyráží do barů a klubů s jedinou touhou – shodit z beder všechny schůzky a únavu z pracovních povinností a alespoň na chvilku se oprostit od povinností všedního dne.

Kluby, které přes týden, zdá se, odpočívají od návalu zážitkůchtivých návštěvníků, ale ani ve volnu nelení.
Měli jsme příležitost si o tom popovídat s několika produkčními a marketingovými manažery předních českých prostorů pro setkávání.
Čím se snaží přilákat pozornost nad rámec bohatého programu? Kolik odpadu musí po každém večírku vyvážet? A co dalšího plánují?Jelikož patřím mezi aktivní návštěvníky koncertů a povyražení, kladl jsem si tuto otázku již dlouho. A ejhle, z ničeho nic se sama od sebe ozvala pražská „továrna na zážitky“ MeetFactory s tím, že u sebe nově zavedli koše na separaci tříděného odpadu!

Hned jsem vyrazil za Šárkou Marouškovou, PR manažerkou, a Michalem Brennerem, hudebním dramaturgem, abych zjistil, co všechno je pro ně (mimo hudební a divadelní produkce) důležitým prvkem, který posouvá klub ve všeobecném povědomí do tzv. první ligy.
Obsáhlou diskusí jsme se přenesli od zahraničních konceptuálních večírků po problémy promotérství v České republice.
Dobrý klub je totiž mnohem víc než jen „štěstí“ na kapelu, která zrovna jede kolem. Návštěvníci kladou čím dál tím vyšší nároky i na status a auru, která se s prostorem spojuje. A existuje vůbec pomyslný „strop“, kdy už je místo vyladěné k naprosté dokonalosti?

Zdroj: Meetfactory

HK: Ahoj Šárko, co se u vás teď chystá a na co se nejvíc těšíte?
ŠM: Tahle podzimní sezóna je skutečně nabitá a co koncert, to velkej zážitek. Ještě teď vzpomínám na skvělej koncert Parquet Courts z minulýho týdne! Osobně se těším na Jessy Lanzu, 65daysofstatic a písničkáře Asafa Avidana, což je člověk, který po světě vyprodává koncertní haly, ale dokáže zároveň vytvořit i velmi intimní, jedinečnou show v malém hudebním klubu. A příští rok tu mám políčeno na americkou indie písničkářku Mitski, kterou jsem objevila teprve nedávno díky tomu, že ji Michal zabookoval. 🙂

HK: Před časem jste nám posílali fotku se zbrusu novými koši na tříděný odpad. Máte jasnou ekologickou vizi klubu do budoucna? Máte plán, kam se ještě posouvat?
ŠM: Určitě ještě máme co posouvat. 🙂 S tříděním odpadu jsme začali teprve nedávno a ještě to potřebujeme vychytat a musí se to zajet. Zjistila jsem, že individuální rozhodnutí třídit není nic, ale vyřešit to u celé organizace může být oříšek. Každý člen je zvyklý třídit jinak, je třeba objednat koše, ale ty musí mít taky velkou kapacitu, takže tím se nabídka zase zužuje. Pak je třeba objednat i větší kontejnery, což znamená i víc peněz. Třídění je zkrátka finančně náročnější než netřídění a je to otázka osobního přesvědčení, protože se na toto rozhodnutí vážou i vyšší provozní náklady. Abych to shrnula, vize toho, že jako instituce bychom měli víc myslet na životní prostředí a hledat ekologicky šetrné cesty, tu je, ale jsme teprve na začátku.

HK: Pokud si dobře vzpomínám, byli jste jedni z prvních v Praze, kteří zavedli vratné kelímky na nápoje. Také si pamatuji, kolik negativních reakcí na to na začátku bylo. Už si návštěvníci zvykli? A už vám to i pochválili? 🙂
MB: Negativních reakcí nebylo až tolik, myslím, že máme poměrně vzdělané publikum, které to chápe. Pořád nejsme úplně tam, kde bychom chtěli být, bary pořád produkují dost odpadu, ale ten alespoň třídíme. Omyvatelné kelímky jsou dnes už skoro standard, lidé si tedy zvykli. Kelímky navíc zhruba jednou za rok a půl obměníme novým designem, takže příjemným vedlejším produktem je levný merch. „Mizí“ nám zhruba 2–3 % kelímků na akci, myslím, že většinu z nich mají naši návštěvníci doma. 🙂

HK: Existuje podle tebe klub, který je, co se týče ekologické stopy, na vrcholu (třeba využíváním odpadních vod, způsobem napájení nebo vytápění)?
MB: Zhruba před 10 lety začalo být „trendy“ mluvit o udržitelnosti klubů, využívání obnovitelných zdrojů, recyklaci apod. Před 8 lety dokonce vznikl krátkodobě klub Watt v Rotterdamu, jenž měl piezoelektrickou podlahu, která kinetickou energii tančících lidí převáděla na elektřinu a osvětlení klubu. Nebo řešil recyklaci kondenzované vody v sále pro splachování apod. Myslím že ten klub už nefunguje, ale byl to první zásadní signál. Dneska to řeší většina velkých klubů v zahraničí, existuje dokonce platforma „EE Music“ (EE = energy efficient) spolufinancovaná Evropskou unií. Ta vydává příručky pro festivaly nebo kluby, jak na věc. Řeší to například i asociace kulturních brownfieldů Trans Europe Halles, pořádající semináře a konference, na kterých je „zelená energie“ pokaždý jedno z velkých témat. Do této asociace patří i největší amsterodamský klub Melkweg, který je vzorem, nejen co se týče ekologické stopy. Jinak ale jezdím po světě s očima otevřenýma a když vidím něco, co by se dalo aplikovat i u nás, zkusím to prosadit. Dobrým příkladem je třeba Kulturfabrik v Lucembursku:

HK: MeetFactory patří k těm nejvytíženějším klubům v Praze. Prozradíš nám, kolik odpadu se po jednom koncertu nebo večírku zhruba vytřídí a odveze? A případně kolik je to za rok?
ŠM: Po pondělním (24. 10. 2016) kompletně vyprodaném koncertě Death Grips, kdy jsme z bezpečnostních důvodů nemohli servírovat nápoje ve skle, máme tak 6–7 pytlů plastu. U koncertů s návštěvností 400 lidí to jsou obvykle 3–4 pytle plastu. Papíru recykluje náš bar minimum a sklo bude tak v rozmezí 10–20 kilo. Ale berte ta čísla s rezervou…

Zdroj: Meetfactory

HK: Kromě koncertního sálu jste i prostorem divadelním a také poskytujete rezidenční prostory pro umělce všech disciplín. Jak náročný je den PR manažerky v MeetFactory?
ŠM: MeetFactory je nejen hudební klub, ale také už delší dobu úspěšná divadelní scéna, mezinárodně známá galerie a největší rezidenční program pro umělce v České republice. Náročnost práce se liší a je relativní. Podstatou mojí práce je takový multitasking a nutnost plynule přecházet z galerijního prostředí do hudebního, ale to mě na tom baví!

HK: Dostali jste někdy opravdu kuriózní požadavek od vystupujících (např. pověstné M&M’s roztříděné podle barev)?
ŠM: Naposledy si pamatuju třeba, že Mount Kimbie měli v rideru, že chtějí štěňátko. #noquestionsasked 🙂

HK: Myslíš, že obecně úroveň klubů, co se týče servisu i environmentálního přesvědčení, celkově stoupá? A myslíš, že je to spíš aktuální trend, nebo dlouhodobá tendence?
ŠM: Myslím si, že zvlášť tady v Praze individuální uvědomělost směrem k našemu životnímu prostředí stoupá. Hodně tomu pomáhají různé akce zaměřené na slow-fashion, recyklaci oblečení, veškeré blešáky (včetně toho našeho :), stoupající zájem o fairtrade a lokální potraviny. Komplikovanější to je na úrovni organizací, kde je třeba vychytat všechny ty věci, o kterých jsem mluvila dříve. Ale už i tady u nás na toto téma vznikají studie a různé práce (třeba zde). Sama ale stále vidím, že plýtvání je velký problém všude. Na druhou stranu si myslím, že ten nárůst ekologické uvědomělosti u jedinců i organizací bude dlouhodobá tendence daná i nutností.

Zdroj: Meetfactory

Zdroj: Meetfactory