VÁNOČNÍ VEČÍREK S RYBIČKAMA 48

Milujeme vánoční večírky! Vy snad ne? Dali jsme si jeden těsně před vypuknutím svátků a jak už to tak bývá, nebyl až tak obyčejný. Prodřeli jsme si na něm podrážky na koncertě Rybiček 48 a taky je pro vás vyzpovídali!

Lidoví punkrockeři Rybičky 48 hrají už od roku 2002 (takže věkem je to kapela v plný pubertě) a jsou to rodilí Kutnohoráci. Letos navíc přišli s nápadem tří koncertů, které pojmenovali „1000eré díky“. Koncerty byly vyprodané tak rychle, že se nestačily ani vylepit plakáty. Peníze z výlepů tedy putovaly na nejrůznější dobročinné projekty. Vánoční koncert, na kterým jsme se rozhodli kluky vyzpovídat, připít si na sváteční pohodu a protancovat v Lucerna Music Baru boty, přinesl výtěžek z neuskutečněného výlepu neziskovce, která od roku 1999 pomáhá v Praze lidem s tělesným postižením.

Vchod do pasáže Lucerna byl už před sedmou narvaný k prasknutí, fronta fanoušků Rybiček sahala až na Václavák a nebylo úplně patrný, kde končí a začínají frenetičtí nákupčí last minute vánočních dárků. My jsme si úspěšně davem fanoušků proklestili cestu a ještě před koncertem vyzpovídali Kubu Rybu (tak vánoční jméno by člověk pohledal!) – zpěváka a basáka kapely a podle vlastních slov taky toho nejukecanějšího. A jak jsme zjistili, taky vzornýho třídiče!

Zdroj: Samosebou.cz

Samosebou (S): Jaký byly tvoje největší hudební idoly ?
Kuba Ryba (KR): Tak hlavně to byli Blink 182. U nich se mi líbí ten přístup celkově: dělají legrační klipy, nadsázka, dělat si ze všeho srandu, to mám hodně rád a snažíme se toho držet i s klukama. Těch kapel bylo mraky a hudební vkus se samozřejmě taky mění. Teď momentálně hodně poslouchám Motörhead a Mötley Crüe. Ale nevadí mi ani diskotéka, když je dobře udělaná, třeba LMFAO. Mě baví hodně stylů a ne všechny se promítají do naší muziky, ale já jsem docela vděčnej hudební strávník.

S: Myslíš si, že vám stíhá dorůstat pop-punkové publikum?
KR: My už takovej pop-punk nejsme, byla to spíš škatulka, kterou nám tentkrát dali novináři. Když to vezmu třeba podle těch Blinků a podobných kapel, tak asi jsme pop-punkoví v tom, že si z toho pořád děláme p…l a všechno bereme s obrovskou nadsázkou a děláme si srandu ze všeho kolem. Ale co se týče čistě stylu, tak my dneska už hrajeme všechno, už to není jen o pop-punku. A co se týče fanoušků, ti dorůstají neustále. Zaplať pánbů chodí naše generace, která s náma vyrůstala, ale furt chodí i patnáctky a šestnáctky, což je prostě dokonalý, protože to, že je zajímá někdo ve věku jejich rodičů, je bezvadný. No a pak chodí i čtyřicátníci a padesátníci. Jak já tomu říkám: publikum od patnácti do padesáti. Což je úplně super.

S: Promítá se ta proměna publika i na tom, jak je oblečený?
KR: To stoprocentně. Naši fanoušci se naučili na našich koncertech kupovat trička a merch. K songu „My ještě nejsme starý“ jsme třeba udělali trička. Nosí ho třicátníci a starší samozřejmě, takže merch se do toho stylu hodně promítá. Jinak nám chodí takový klasický rockový publikum, tak nějak bych to nazval. Chtějí na chvíli zapomenout na hypotéky a starosti, chtějí se hodinu a půl bavit, zazpívat si s náma český texty. Tohle publikum „oblíkání“ asi úplně neřeší. Moc se neděje, že by někdo chodil nějak extrémně oblečený.

S: Jaký byl podle tebe váš nejlepší koncert? Dá se vůbec na takovou otázku odpovědět?
KR: Hahaha, no nedá. Takových je hodně. Ale je pravda, že ten, na kterej vzpomínám asi nejvíc, byl ten úplně první, protože jsem se strašně styděl zpívat. Já už jsem předtím hrál s kapelama, ale nikdy jsem nezpíval a tady nikdo zpívat nechtěl, tak jsem se toho ujmul já. Měli jsme asi deset dní zkoušky a pak jsme rovnou hráli a já si pamatuju, že jsem měl celej koncert zavřený oči trémou.

Zdroj: Samosebou.cz

S: Pár let spolupracujete na různých projektech se Samosebou.cz. Který z projektů se ti líbil nejvíc?
KR: Hodně mě bavilo jezdit tu šňůru po českých náměstích minulej rok. S přítelkyní jsme třeba třídili odpad ještě před tou spoluprací, protože si myslím, že to smysl má, a třídíme samozřejmě doteď. Mě na tom bavilo, že se spoustě lidem řekne, jakej to třídění má význam, a díky tomu, že to je zadarmo, tak přijde spousta lidí. Jasně, třeba nezačnou všichni třídit, ale jak já říkám, i kdyby si z toho něco vzalo deset lidí, tak je to pořád o deset lidí víc než předtím. Z toho mám radost a tohle mě bavilo hodně.

S: Odpad jsi tedy třídil i před spoluprací se Samosebou.cz – máš teď pocit, že ses v tom ještě posunul někam dál?
KR: Velkej posun asi ne, tak jak jsem třídil předtím, tak třídím i teď. Tak klasicky, řekl bych. Tenkrát jsme byli v bytě, tak jsme třídili plasty, papír a pak bio. To jsme vozili na kompost k rodičům. Teď žijeme v baráku a tam máme velkej kontejner na bioodpad, protože jsme si pořídili ještě ovečky a další mraky zvířat. No a doma třídíme, jak už jsem říkal, úplně stejně plasty, papír a sklo.

S: A proč jste vlastně třídit začali?
KR: Tenkrát s tím přišla přítelkyně a mně to přišlo rozumný. Já jsem s tím nikdy neměl problém, vždycky mi to přišlo spíš logický a doma jsme třídili. Bydleli jsme na sídláku a tam k tomu byly rovnou i ty popelnice, hezky pěkně připravený. Navíc si myslím, že právě ta naše republika v tom třídění není až tak špatná. Když třeba jezdím na dovolenou na Bali, tak tam je to šílený! Ale je to i o tom, že se jim tam cpe západní kultura. Oni byli zvyklí dřív na to, že to zahodí a příroda si to zrecykluje, ale už jim nedochází, že plasty tohle neudělají. Je to i o vzdělanosti.

S: Nastává rok 2017 a s tím přichází u mnoha lidí předsevzetí. Co ty a předsevzetí?
KR: Já si nedávám. Když chci něco změnit, tak to bývá proto, že jsem na sebe naštvanej, a tak to radši změním hned.

S: A daří se ti to?
KR: (smích) No samozřejmě, že ne! Něco se mi daří a něco ne. Moc to nehrotím. Jediný předsevzetí, co si dávám vždycky, vlastně každej den, je, že koukám do zrcadla a chci být lepším člověkem.

S: To je hezký! A třídit teda budeš dál i v novým roce?
KR: No tak to určitě! To není předsevzetí, který budu dělat rok. To přece budu dělat celej život a maximálně to zlepšovat.

Děkujeme za rozhovor a přejeme do nového roku ještě víc fanoušků!

Zdroj: Samosebou.cz