Nápojový karton číslo 0410008

Stáli jsme vedle sebe. Já a mí bratři a sestry z nápojového kartonu. Některé hřála jemná aluminiová fólie uvnitř, my ostatní jsme byli trošku prochladlí. Kdesi v útrobách supermarketu v Ostravě-Dubině.

Věděli jsme, že jsme, že v sobě skrýváme obsah, který bude jednoho dne doceněn. Uvnitř nás si hovělo mlíčko různých příchutí a zpracování. Například to acidofilní s jahodovou příchutí hned vedle mě vedlo vážné řeči o tom, jak se z něj jednou stane výplň do sádrokartonu a bude sloužit lidem několik let. Kolega Morous, který byl blízko, promluvil jen občas. Jeho vize byly poněkud pochmurné, pořád dokola opakoval: „Skončíme na skládce, nikdo neví, jak s námi zacházet, nikdo neví, že už i pro nás jsou připraveny kontejnery.“
V jeho slovech se snoubila stavovská hrdost s prožitky posledních pár generací odstrčených a zapomenutých.
Ale já jsem pořád věřil. Já, Nápojový karton s číslem 0410008. Trvalo to několik týdnů, co jsem tam stál a čekal. Doufal jsem, že i má chvíle přijde. Že nebudu na odpis.

Zdroj: K. Kynclová

Najednou po vánočním klidu, když zase otevřeli supermarket, nás všechny oslepilo ostré světlo chladných zářivek. Než jsme se stihli rozkoukat, vzal si mě někdo do košíku. Ocitl jsem se v ledničce mezi prošlým pomerančovým džusem a vyvanulou minerálkou. V tu chvíli mi bylo úzko. Věděl jsem, že náš majitel se moc nestará o to, co se mu děje v bytě. Postupně jsem poznal skoro plesnivou ředkev, nahnilou mrkev a seschlý citron. Co vám budu povídat – vyhlídka to nebyla úplně pozitivní.
Když se blížila doba expirace mého obsahu, začal jsem být nervózní – půl litru mléka, o které jsem se staral a které jsem udržoval nedotčené vlivem okolí, by mělo přijít vniveč? To je opravdu lepší plýtvat obsahem?

Začal jsem se vážně zabývat svou podobou. Třeba nejsem dostatečně sexy. Nebo si někdo nakoukal YouTube tutorialy na skvělou postavu a jednou z rad bylo „Nepijte mléko!“, a tak jsem se tu ocitl? Celá ta pouť byla zbytečná?
Vždyť mí kolegové mluvili o známých, kteří skončili ve stěnách škol a školek, domovech důchodců nebo u rodin, které si postavily domek. To jsem nemohl skončit tam?
Začalo to ve mně škrundat. Jasné znamení, že zbývá poslední den předtím, než já i můj obsah skončíme s největší pravděpodobností ve směsném odpadu. Už jsem se s tím smířil. Já, Nápojový karton s číslem 0410008.

Zdroj: K. Kynclová

Naštěstí odpoledne přišla laskavá paní uklízečka, jako první otevřela ledničku a spustila: „Pane domácí, dyť to tady zase máte jak po bitvě. Seschlej citron, tadyhleta ředkev, tu se snad i štítim vzít do rukou. A proč si zase kupujete to mlíko, když to pak stejně nepijete? Naštěstí to prochází až zejtra a já mám takovou žízeň!“
S těmito slovy na tři hlty vyprázdnila můj obsah. A VYTŘÍDILA MĚ!!! Odnesla mě do správného kontejneru a vrátila se k pánovi doklidit. A já už jen čekal na svou další cestu.
Dopadlo to dobře. Teď jsem součástí velké desky v dětském pokojíčku a snažím se, aby žádné teplo přese mě neuniklo. Zvlášť ne teď, v takové zimě.

Než se z pana Nápojového kartonu s číslem 0410008 stala součást dětského pokojíčku, musel projít recyklačním procesem. Jestli chcete vědět, čím si musel projít, koukněte se sem.

Zdroj: K. Kynclová