Léna Brauner: „V ateliéru mám téměř všechno recyklované.“

Léna Brauner je vizuální umělkyně. Má nejen originální a rozpoznatelný osobní styl, ale také svébytný a rozpoznatelný styl umělecký. Její obrazy, tisky a další artefakty nelze nemilovat – fantaskní víly, pohádkové bytosti, kouzelné vesmíry – to vše najdete v magickém světě značky Léna Brauner. Je to také královna sociálních sítí: můžete s ní sdílet na Instagramu nebo Facebooku její každodenní program a nahlédnout do jejího ateliéru nebo do domácnosti plné koček, jedné dcery a přítele – umělce, který si říká Světlonoš. Věděli jste, že Léna i Světlonoš tvoří mimo jiné také z odpadků? Ne? Tak čtěte dál!

Zdroj: Richard Hodonický

Využíváš ve své tvorbě recyklaci?
Jo, jasně. Používám recyklaci během tvorby, protože nedělám jenom obrazy, ale občas pracuju i na objektech. Na to se specializuje Světlonoš (vizuální umělec, který s Lénou mj. spolupracuje a partneři jsou nejen v umění, ale i v životě). Vlastně tvoří všechno recyklací věcí, které bere buď přímo od popelnic, nebo na blešáku. Některé objekty děláme společně, je to takový náš „scrap-craft-bordel“.

(Léna se směje a podívá se směrem, kde si hraje na longboardu Světlonoš s Jasmínou, Léninou dcerkou.)

No a přímo k Léně Brauner – brandu? Dřív jsem si sama napínala všechny možný plátna, na pankáče (pozn. red.: smích), které jsem našla porůznu, různé látky a tak. Ale to už si dneska moc nedovolím. Co se týče vybavení ateliéru, tak to je takřka všechno recyklované, nevyhazuju skoro nic. Kýbly od barev recykluju do úplného zničení. Mám je prostě až do chvíle, kdy už nejsou využitelné ani jako držák na štětce, ani na míchání dalších barev.

Máš dost specifickou domácnost, poměrně velkou. Máš dceru, přítele, kočky… Třídíte doma odpad?
Třídíme. Chvílema jsem měla i cuky, kdy jsem třídila i hliník, víčka od jogurtů a tak, ale už nejíme moc jogurty, takže toho máme vážně maličko. No a bohužel těch košů na to není tolik, tak se to v našem objemu už nevyplatí. Přes léto, kdy hodně odšťavňujeme ze zeleniny, tak třídíme i bioodpad, no a jinak úplný klasiky. Směsi se snažíme mít co nejmíň. Samozřejmě, že třeba kočičince nebo další věci, které nechci splachovat do záchoda, jdou do směsného.

Plast, sklo, papír – to je třídicí základ. Vždycky mi přišlo, že to nejdůležitější, co třídit, když se někomu třídit fakt nechce, je sklo.

Zdroj: Richard Hodonický

Máš tenhle přístup ke třídění od malička? Kdy jsi vlastně s tříděním začala?
Jojo, my jsme třídili i doma s rodiči. Tam to navíc bylo specifický velkou zahradou a prostředím mimo Prahu, kde veškerý bioodpad šel zpracovávat přímo do kompostu nebo jeho další využitelností v zahradě.

Ty ve svojí tvorbě recykluješ i jídlo? O co jde?
Často zpracovávám jídlo i různé další, řekněme, přírodní materiály. Tak třeba příklad: když se mi rozsype popelník, tak z toho popílku maluju portréty. Nebo z čokoládových zbytků po dezertech. Nebo když nám po Vánocích opadá stromeček, tak z jehličí. Vlastně tvořím víceméně čímkoli, co je specifický nějakým kontrastem barev, takže když je deska stolu tmavá a jar je bílý, tak tam „namydlím“ nějaký portrét. Je to vlastně taková krátkodobá recyklace na užité umění, chvilkové, odpočinkové (pozn. red.: smích).

A Jasmínu tedy vedeš k třídění?
Jojo, Jasmína chodí do ekoškolky, kde se učí třídit odpad formou hry, povídají si o trvalý udržitelnosti přírodních zdrojů. Mají tam taky kompost a slepice a prakticky se učí, jak správně třídit odpad, a to pak Jasmínka aplikuje i doma.

Zdroj: Richard Hodonický