TŘÍDÍM JAKO DIVA: KAM VYHODIT SKLO?

Myslíte, že je pravda, že když se třídí sklo, tak mají lítat střepy? Na to bacha, právě tohle by se totiž stávat nemělo. A víte, že v některých německých městech je zákaz vyhazování skla do třídicích nádob po desáté večer a během celé neděle? Je to tak – i třídit se musí ohleduplně a s citem. Pojďme spolu zase trošku potřídit, ale jak se sluší a patří, aby žádný střepy nelítaly a ani jedna sklenička od přesnídávky nepřišla nazmar!

Zdroj: Samosebou.cz

Sklo, sklíčko – mám ráda skleněné nádoby, skleněné obaly a vůbec. Sklo je hrozně hezký materiál, nemyslíte?
Častokrát, když se v supermarketu rozhoduju, jestli si koupím mošt, džus nebo šťávu v obalu z plastu nebo ve skle, vyhrává obal ze skla na plný čáře. Jediná nevýhoda bývá jeho váha, ale nikdo není dokonalej, no ne?

Zdroj: Samosebou.cz

Pozitivní vlastnosti skla aneb proč je nejlepší?

Sklo je ideální obalový materiál, který drží teplotu.
Zabarvené sklo může chránit před přílišným světlem a UV zářením. Taky je zdravotně nezávadné a díky jeho téměř neomezené recyklovatelnosti je sklo fakt eko. Jojo, sklo se prostě může dobře „reinkarnovat“. Skleněné obaly na rozdíl od mnoha jiných nevylučují žádný škodliviny do obsahu, který uchovávají, a výborně uchovávají i jeho autentickou chuť, vůni a drží vitamíny.

Sklo mě prostě fascinuje – barevný, průsvitný jako voda, i zabarvený, třpytivý, lámající světlo.
A kdo by to byl řekl, že sklo (to nejrozšířenější a nejvyužívanější) vzniká z křemičitého písku, tedy z tzv. sklářského písku. Proměna písku v něco tak krásnýho, jako je sklo, může být docela fascinující, nemyslíte?
Vědět něco málo o tom, že jsme byli sklářskou velmocí, určitě patří k bontonu a můžete tím oslňovat mezi kámošema nebo během společenských konverzací třeba na firemním večírku.

To, že jsme i dnes na sklo machři, umíme to s křišťálem a máme po celým světě známé sklářské mistry, se můžete mimo jiný dočíst v článku „České sklo stále na vrcholu“. Nebo můžete zkusit nějaký ze šumavských románů Karla Klostermanna. Autor, který popisuje krásu a divokost Šumavy konce 19. století, se ve svých „Sklářích“ přímo soustředí na slavný šumavský sklářský rod. Šumava byla kolébka českýho sklářství, ale taky například Krušnohorsko nebo oblast Lužických hor. A proč se první sklárny stavěly v zalesněných horských oblastech? Protože potřebovaly dřevo – přísun otopu zajišťoval nepřetržitý provoz sklářských pecí.

Není všechno sklo, co se třpytí

Druhů skla nebo produktů s jeho příměsí je celá řada. Najdete ho třeba v autosklech, oknech a zrcadlech, to už možná víte, protože jsem se o tom docela podrobně rozepsala.

Všechno, co jste chtěli vědět o skle a jeho třídění

Mezi sklo a skleněné produkty, které se třídí do barevných kontejnerů na vytříděné (separované) sklo, patří:

• láhve od nápojů (moštů, vína, piva, šťávy, oleje, mléka…)
• skleněné obaly od přesnídávek a jogurtů, kečupů, oliv, hořčic, marmelád, medů, majonéz a dalších potravin
• lahvičky od kosmetiky (krémů, olejů – třeba můj oblíbený olej z květů růže atd.)
• skleněné zavařovačky od okurek, marmelád, kompotů a nakládaných žampionů (mňam)

A abych nezapomněla – zálohované láhve od minerálek nebo piva rozhodně vracejte…

Zdroj: Samosebou.cz

Vyhazujeme sklo – tak kam s ním?

Výše vyjmenované obaly ze skla samozřejmě patří do kontejneru na tříděné sklo. Jenže bacha – máme dva!
Někdy je lepší netroškařit – jako v tomto případě! Nádoby na třídění skla jsou zelené a bílé.

Do zelené nádoby na třídění skla vyhazujeme sklo barevné (nejenom zelené – aha).
Čiré sklo třídíme do nádoby bílé. Proč?
Čiré sklo je základní surovinou pro výrobu skleněných výrobků. Jeho cennost spočívá především v tom, že z něj lze opět vyrábět čiré sklo, kdežto z již obarveného skla už čiré nezískáme.

Mně se rozlišení líbí i z estetických důvodů – kombinace zelené a bílé mi prostě přijde vyloženě pěkná (mám dokonce zelenobílé šaty).

Příběh skla může být nekonečný…

Jak už jsem zmiňovala v litanii výše, sklo lze recyklovat neustále dokola, na rozdíl třeba od papíru, který lze recyklovat maximálně 5–7krát.

O tom, co bude vaše skleněná láhev, třeba od kečupu, dělat potom, co použijete její obsah, rozhodujete právě VY!
Pokud sklo vyhodíte do směsi, skončí na skládce pohřbené pod zemí, kde se bude rozkládat po tisíce let (své o tom vypráví mamut – mrkněte na video), nebo spálením v zařízení pro energetické využití odpadu (EVO).
Pokud sklo vytřídíte do kontejneru či nádob na tříděné sklo, tak o jeho dalším osudu rozhoduje barva skla a míra znečištění.

Recyklace skla umožňuje jeho „reinkarnaci“

Nejkvalitnější sklo se do koloběhu vrací obvykle v podobě lahví (ve sklárnách se drť z komunálního skla přidává do sklářského kamene).
Z kvalitativně trošku horšího skla může být vyrobena pěnová izolace nebo skelná vata (ta pro mě byla učiněným mystériem, když jsem byla malá).
Skelná vata je izolační materiál ze skleněných vláken. Sklo (skelná vlákna) se upravují, aby se zvýšila jejich pružnost a snížila lámavost. Obvykle se do skleněné taveniny přidává hliník (Al). Skelné vlákno je odolné teplotám až 550 °C.
Určitý typ skleněné drti se používá jako zásypový materiál.

Ale já si myslím, že je prostě nejlepší se o naše sklo hezky starat a odevzdat ho pak do dalšího koloběhu co nejčistší a nejlepší – právě to mu umožní nejlepší vyhlídky na další efektivní zpracování, protože…

Takže třiďme odpad vždy a všude, pomáháme přírodě!