Budiž zářivka! Do koše ale nepatří…

Zářivky jsou s námi přes 50 let

Zářivky jsou nízkotlaké rtuťové výbojky. Pokud nemáme technické vzdělání, moc nám to neřekne. V překladu to znamená, že tento zdroj světla ukrývá ve svém skleněném těle elektrody, které za pomoci rtutě a jiných chemických látek vytvářejí výboj s ultrafialovým světlem, který přes stěnu trubice pokryté luminoforem září viditelným světlem. Znamená to tedy, že svítíme!

Takto svítí zářivky v ČR už od 50. let 20. století, kdy je začala vyrábět Tesla Holešovice. Postupně se s každým dalším desetiletím prototypy zdokonalovaly.

Důležité bylo například vyřešit ukládání rtuťových sloučenin – to se projevuje zčernáním konců zářivek. To jistě všichni pamatujeme například ze škol nebo tělocvičen.
Zářivky patří i dnes mezi nejčastější elektroodpad vyprodukovaný českými domácnostmi.  

Na co si dát u zářivek pozor?

Možná se ptáte, jaký je rozdíl mezi žárovkou a zářivkou? V podstatě značný. Kromě rozdílného technického řešení jde i o jejich výkon.
V porovnání s klasickou žárovkou má zářivka až o 80 % nižší spotřebu energie a podle tabulek až 10× delší životnost.

Zářivky a žárovky se liší také, co se jejich osudu týká poté, co doslouží. Zatímco běžné žárovky neobsahují žádné škodlivé látky, a můžeme je tak s klidem v duši hodit do koše se směsným odpadem, příběh zářivky je naprosto odlišný.

Právě přítomnost rtuti a toxického luminoforu ji oprávněně řadí do škatulky nebezpečného odpadu, a pokud chceme zářivku vyhodit, musíme s ní podle toho zacházet.

Zdroj: Thinkstock.com.

Kam tedy vyhodit zářivku?

Do běžného barevného kontejneru na tříděný odpad nepatří ani jedna. Možností, co s nimi, ale máme dokonce několik!

Ideálním řešením je odnést zářivku tam, kde jsme ji zakoupili. Elektra, hobby centra, ale i školy a některé instituce mají možnost speciálního sběru zářivek – jedná se o tzv. sběrná místa, odkud pak putují k bezpečné likvidaci.

Věděli jste, že se ze zářivek dají recyklovat i jednotlivé další komponenty, jako například hliník, mosaz a sklo?