Co mají společného písek, mafie a třídění skla?

Každodenní rutina postavená z písku

Ráno si vyčistíte zuby, dáte si skleničku džusu, mrknete na nové e-maily v mobilním telefonu a vyrazíte autem do práce. Běžná rutina. Všechny tyto činnosti však mají společného jmenovatele – písek. Ano, čtete správně.
Písek se přidává nejen do zubních past či kosmetiky, používá se totiž mimo jiné i při výrobě potravinářských výrobků, skla, asfaltu či telefonních displejů. I ona sklenička, ze které jste ráno pili, je ze skla, a pokud cestujete autem i MHD, i tam je použito nemálo skleněných prvků…
Na jeden materiál poměrně slušný záběr, že?

Není tedy divu, že stejně jako stoupá poptávka společnosti po zboží a službách, stoupá ruku v ruce i spotřeba písku.
Při pohledu na pouště pokrývající obrovskou část planety člověka napadne, že se vlastně nic neděje, vždyť jsou ho po světě nevyužité haldy. Opak je pravdou. Písku začíná být alarmující nedostatek!

Spotřeba písku raketově roste

Pascal Peduzzi z Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) již delší dobu varuje, že písek je surovinou, které je méně, než se naoko zdá.
Současnou spotřebu Peduzzi a jeho kolegové odhadují na 50 miliard tun ročně, tedy 18 kilogramů na každého obyvatele Země.

Písek – nad zlato, aneb není zrnko jako zrnko

Nedostatek „lukrativního“ písku tak vede k hledání možností, jak situaci vyřešit. Nabízí se logické řešení, které asi napadne většinu z nás – využít písek z pouště.
Tato varianta se však jeví jako nemožná. Písek z pouště je totiž pro výrobu betonu nevhodný, protože jsou jeho zrnka větrem natolik ohlazená a obroušená, že se „nezachytávají“ a nedrží tak pohromadě.

Dopad na ekosystémy

Odkud se tedy písek bere? Písek se v dnešní době těží z mořského dna, jezer či řek. Člověk nemusí být zrovna expert na ekologii a životní prostředí, aby mu došlo, že dlouhodobá těžba písku má nenávratný dopad na ekosystém a přírodu. Prohlubující se koryta řek, erodující pobřeží či mizející mořská fauna jsou jen některé z důsledků těžby písku.

Nabídka, která se neodmítá…

U písku platí to samé, jako obvykle platí u jiného nedostatkového zboží: kde je něčeho nedostatek, nastupuje organizovaný zločin.

Zřejmě nepřekvapí, že největším vývozcem písku je dle statistik USA, největším dovozcem pak Singapur.
Vzhledem k nedostatku zakázalo mnoho zemí v jihovýchodní Asii vývoz této cenné suroviny. Pravděpodobně vás tak nepřekvapí, že se s pískem nadále – nezákonně – obchoduje! „Písečná mafie“ řádí hlavně v Indii, kde se řadí mezi zločinecké skupiny organizovaného zločinu, které sahají i k násilí.

Řešení písečné krize

Ač to zatím není pro obyčejného smrtelníka příliš znát, krize se prohlubuje a odborníci z celé planety se snaží vymyslet řešení. Stále více se řeší možnost využití pouštního písku a dle posledních výzkumů je vše na dobré cestě. Držíme vědcům a technologům palce!

Jak může pomoci při řešení krize každý z nás?

Je to jednodušší, než si myslíte! Předcházet nedostatku přírodních zdrojů, v tomto případě písečné krizi, můžeme pomoci tříděním skla! Nevěříte, že to může být tak jednoduché?

Díky třídění skla můžeme totiž při výrobě nového skla nahradit až 65 % sklářských písků! Myslete na to tedy při dalším spořádaném jogurtu či vypitém pivu. Sklo do koše nepatří! Navíc sklo můžeme recyklovat donekonečna a to je chvályhodná vlastnost, kterou bychom měli umět zúročit v náš prospěch.

Není koš jako koš

Zdroj: Samosebou.cz

Zdroj: Samosebou.cz

Zdroj: Samosebou.cz