Vůně second handů mě vrací do dětství

Terezie Vodička Kovalová je žena mnoha talentů. Nadaná a aktivní cellistka, kterou můžeme znát třeba z projektu „Zvíře jménem podzim“ nebo z vystupování s Vladivojnou La Chia. Věnuje se modelingu a poslední rok se díky svým upřímným a sympatickým příspěvkům stala oblíbenou influencerkou.

Ovšem na rozdíl od spousty jiných zaměnitelných instagramových princezen, které plní svůj feed a stories hauly o nových šatičkách a rtěnkách, je Terezin Instagram jiný. Neváhá pouštět se do témat se společenským přesahem, vymezila se proti sponzoringu brandů zaměřených na výrobu a distribuci alkoholu, protože si byla vědoma, že ji sledují i děti – Terezie mimo jiné také vyučuje v hudební škole. Ať už jde o udržitelnější přístup k životu, nebo o zodpovědnost za vlastní počínání na sociálních sítích, Terezie jde příkladem. Takovým tím sympatickým, kdy nikomu nic nenutí, jen nás nechává nahlédnout do svého soukromí a inspirovat se.

Na Instagramu otvíráš osvětová témata. Podle čeho je vybíráš?

U mě to začalo vlastně dřív, než jsem o tom začala cíleně uvažovat a vyhledávat informace. V pubertě jsem sama od sebe přestala jíst téměř všechny mléčné výrobky a o 15 let později mi došlo, že třeba v tomhle jsem byla napřed. Tím myslím předtím, než se začala řešit problematika mléčného průmyslu. Podvědomě jsem tušila, že není správné, jak masovým způsobem užíváme zvířata. Vyjadřovat se o takových tématech je ale pro mě poslední dobou dvousečná zbraň.
Bohužel mi přijde, že tak trošku „fičí“ házet špínu na lidi, kteří se nějakým způsobem tímhle směrem vyjadřují. Spoustě lidí ale asi nedochází, že se jen snažím dokumentovat svoji cestu, rozhodně na ní nejsem ještě tak daleko. Prostě se v tomto stále učím, opravdu mě až fascinuje, kolik věcí máme naučených a vůbec nad tím nepřemýšlíme, že by to šlo jinak a lépe. A tak se snažím hledat témata, která vím, že jsou pro všechny.

Pejsek Stark je podstatnou součástí třídicího procesu v Terezině domácnosti. (Zdroj: Samosebou.cz)

S tou řekněme jakousi osvětou jsem začínala na ženských potřebách, tedy na něčem, co používá 50 % planety. Takže jsem začínala tématem ekologičtější menstruace.
Snažím se věnovat tématům spojeným s ekologií, jak špiníme planetu a co můžeme dělat pro zlepšení. Ale když už chci něco sdílet veřejně přes Instagram a bavit se o tom s lidmi, musí to být téma, které já sama žiju, s čím mám delší zkušenost. Musí to být něco, co já sama sdílet chci, nesmí to být pod tlakem! Takže moje témata a na ně navázané produkty jsou něco, co mám fakt vyzkoušené. Ve chvíli, kdy to doporučím lidem, není to něco, co jsem si jen tak vycucala z prstu, ale vím, že to funguje a je to dobré. Aspoň z mé zkušenosti.

Takže tam musí být vždycky nějaká osobní zkušenost?

Je to tak. Mě vlastně fascinuje, že jsem se dostala do kolonky „influencer“, protože se za něj nějak nepovažuju. Jen je pro mě přirozené sdílet něco, co mi přijde super. Tak jako sdílím se svojí mámou celé svoje dospívání různé tipy. Od té doby, co jsem se odstěhovala, si spolu voláme a vyměňujeme si tipy na nejrůznější věci. Takže mě tohle sdílení informací přijde tak přirozené, že jsem ho chtěla zprostředkovat i jiným.

No tak pojďme mrknout na konkrétní tipy, co třeba domácnost? Předpokládám, že odpad třídíš? Máš i kompost nebo koš na bioodpad? A jaké máš doma konkrétní vychytávky?

Na kompost se chystám, dřív jsme měli společný v domě, ale ten někam záhadně zmizel (směje se). Teď se chystám kompost pořídit rodičům mého manžela, ti mají domek se zahradou, to mi přijde smysluplné. Já mám v plánu si ho pořídit, až to bude mít větší smysl, až budu mít zahrádku. Navíc zatím vzhledem k mojí práci doma ani netrávím tolik času.

Třídění je u nás doma velká věc! U třídění cítím, že nějakým způsobem přispívám. Je to taková naše domácí tradice. Vždycky, když jde někdo venčit psa, tak se chodí i s tříděným odpadem. Ale osvěta je určitě i v tomhle třeba. Všimla jsem si, že nyní je důležité, jak se třídí (sešlapávání PET láhví, kartónových krabic apod.). Občas tam přijde nějaký frajer, všechno tam narve, jak to je, a už se tam pak nic jiného nevleze!

Jinak už několik let jedu doma jen eko čisticí prostředky, biologicky rozložitelné. Teď třeba zkoumám bioaktivní čistič odpadu! Jinak takové ty tradiční věci. Všude nosím láhev na vodu nebo na čaj. Úplně jsme doma zrušili plastové sáčky, v našem obchodě na mě sice divně koukali, ale už si zvykli. Cestovní vychytávky jako třeba odličovací ubrousky mám už dávno látkové. Mycí potřeby se snažíme pořizovat formou tuhých mýdel, manžel má i tuhý šampon. U mě to zatím nejde, protože neznám žádný speciální šampon na bílé vlasy.

Oblečení nevyhazuju! Ve chvíli, kdy doslouží, ho pošlu k babičce, která je učitelka a rozdává ho dětem ze sociálně slabších rodin. Navíc oblečení skoro nekupuju. Občas se ke mně dostane, v rámci toho, co dělám, ale jinak ne. Teď jsem si třeba po půl roce sama koupila jeden kousek od mladé návrhářky Hanky Frišonsové. Takže navíc podpořím lokálního tvůrce, který pracuje s upcyclingem.

Třídění a ekologičtější návyky máš naučené od malička, nebo je to něco, na co sis přišla sama v dospělosti, když jsi začala žít sama?

Já jsem se nad tím, jak to bylo s ekologií a osvětou u nás doma, když jsem byla malá, zamýšlela! I v kontextu toho, jak se teď řeší třeba Greta Thunberg. No a vůbec si nemůžu vzpomenout (směje se). Vím, že jsme třídili, to jo. Poslední dobou ovšem řeším, že začínám rodičům připadat militantní. To mě strašně mrzí. Jakmile se začnu zabývat nějakým tématem, jako je veganství nebo ekologie, tak jako by to pro ostatní znamenalo, že jsem automaticky vlezlá, nepříjemná extremistka…

… která někomu něco nutí?

Tak. A já se jim prostě snažím vysvětlit, že když šířím nějaké nápady a snažím se sama zapojit, bude to do budoucna nezbytnost. Vnímám to navíc z více stran. Od dětí k rodičům a prarodičům. Myslím, že je důležité to lidem vysvětlit něžnou formou a říct jim, jak si myslím, že to je, aniž bychom se rozhádali. Nejdůležitější, co bychom se měli dneska naučit, je diskutovat. I kdybych sama přesvědčila jednoho člověka, tak je vyhráno (směje se).

Terezie a její psík Stark si užívají podzimní sluníčko na pražské Letné. (Zdroj: Samosebou.cz)

Máš něco z recyklovaných materiálů, vzpomeneš si?

Mám tašky, taky batůžky z recyklovaných PET láhví. I žiletky si kupuju z recyklovaných petek! Obecně, když si pořizuju něco nového, tak se snažím koukat na to, jestli to už předtím bylo použité. K upcyklaci, k věcem z druhé ruky nebo přešívání mám osobní vztah, protože babička byla královna second handů, v nich jsem trávila dětství! Už ta jejich specifická vůně mě vždycky vrací do dětství!

A sama sis někdy zkoušela něco předělat?

Jojojo, ve třinácti jsem dostala tričko kapely Krausberry, tu jsem milovala. No a to tričko jsem vynosila tak brutálně, že už bylo nenositelné. Tak jsem si z něj vystřihla obrázek a našila si ho na tašku, kterou jsem nosila dalších pět let. Nedělám to nijak často, ale když u svých oblíbených věcí narazím na dírky, tak je zašiju a jede se dál, nezájem (smích).

Vzhledem k svému povolání hodně cestuješ, jak řešíš na cestách třídění nebo minimalizaci odpadu? Máš konkrétní tipy, které bys dala našim čtenářům?

No, to cestování je zatím horší. Třeba v rámci jídla. Dám příklad, který se mi reálně stal. Jsem v Argentině a koupím si čerstvé jablko, abych si nekupovala nic ve zbytečném obalu. No a pak mě za to v Chile málem zavřou! Tam se totiž nesmí dovážet čerstvé potraviny, včetně ovoce. Já ho měla normálně u sebe v letadle, no a pak v Chile mi prohledali celý kufr kvůli jednomu jablku a dívali se na mě, jestli nejsem blázen (směje se)!

Já těm opatřením samozřejmě rozumím, ale někdy se s byrokracií musíme potýkat podle mého názoru úplně zbytečně. Třeba když jdeš tady do lahůdek a chceš něco do vlastní krabičky a oni ti to tam nesmí dát z hygienických důvodů. Takže jsou chvíle, kdy by člověk stokrát chtěl, ale nejde to. To, co já můžu dělat, je vozit si všude láhev s vodou. Na druhou stranu jsou země, kde se nedoporučuje pít vodu, která není balená.

A co v Česku, když jezdíš po festivalech a koncertech?

Vždycky pití s sebou. Na festivalech už si vybírám a chodím vždycky na vegetariánské a veganské stánky. Ani ne proto, že bych byla stoprocentní vegan – nejsem. Ale vím, že na podobných stáncích budou kompostovatelné talířky a dřevěné příbory. A je pravda, že i české festivaly, co se týče eko uvažování, se mílovými kroky lepší. Co jsem už zaregistrovala venku, ale u nás ještě moc ne, jsou přenosné popelníky.

To jsou takové ty malé kapsičky, které se nosí v kapse?

(Terezie ukazuje přívěsek, který nosí) Takový! Je to vlastně něco, co si pořídíš v každém obchodě se suvenýry. Kulička s obrázkem Pražského hradu. Cvakneš, otevře se ti to a máš tam držátko na jednu cigaretu a místo na nedopalek. Stačí zajít do Nerudovky.

Tak to je bezva tip! Je pravda, že nedopalky se zatím moc plošně neřeší.

Na maďarském Szigetu se to dá pořídit. No a vzhledem k tomu, že Češi docela kouří, tak by to byla super věc. Nebo se zkusit zamyslet a vymyslet nějaké popelníky na fesťák, které by byly praktické. Na Szigetu jsem taky viděla fontánky na vodu, na mapce jich bylo v areálu označených asi čtyřicet.

Myslím, že je to víceméně o zvyku. Před pár lety by si asi ťukali návštěvníci českých festivalů na hlavu s nějakým tříděním, že to přece nikdo nebude dělat. A teď to vypadá, že se to naučili.

Myslím, že je to krása naší společnosti. Všichni nejdřív „pyskují“, ale ve chvíli, kdy se nám to naservíruje „a tak to prostě je a jinak to nebude“, tak se to naučí. To byl případ zálohovaných kelímků. Nejdřív všichni „pyskovali“ nad padesátikorunou, která slouží jako záloha. No a dnes si spokojeně všichni chodí se znovupoužitelnými kelímky za zálohu a často si ty kelímky z koncertů nebo festivalů i nechají jako vzpomínku.

A ta nejdůležitější otázka závěrem. Kdo tedy u vás doma třídí?

Stark (smějeme se, Stark je Terezin pejsek, kterého můžete vidět i na fotce, poznámka redakce). Ten je totiž podstatnou součástí třídicího procesu. Nám u domu posunuli kontejnery, takže musíme od domu směrem k nim trochu popojít. Pes je tak ideální záminka jít ven a všechno vytřídit.
A samozřejmě záleží, kdo je zrovna doma. Ten jde s tříděným odpadem a s pejskem.

No není ta holka báječná? Není nic snazšího než sledovat její Instagram a poslechnout si fungl novou desku kapely Zvíře jménem podzim, která nedávno vyšla (jak jinak než na podzim).