Kateřina Emmons: Být vrcholovou maminkou je náročnější než olympiáda!
Každodenní rutina maminky čtyř dětí je mnohdy náročnější než život profesionálního sportovce. O tom, jak se z toho nezbláznit, jak je to s tříděním odpadů v prostředí sportu a jak k ekologické odpovědnosti vede své děti, jsme si povídali s mistryní světa, Evropy a olympijskou vítězkou ve střelbě Kateřinou Emmons.
Jaká byla tvoje běžná denní rutina v období vrcholového sportování a jak se liší dnes se čtyřmi dětmi?
Moje současná rutina jako maminky čtyř dětí je mnohonásobně fyzicky i psychicky náročnější. Je to zápřah od 5:15 hodin, kdy vstávám, do doby, než všichni usnou, což bývá nejčastěji kolem 21. hodiny.
Ráno a dopoledne během zhruba pěti hodin musím zvládnout jak svoji práci, tak domácnost, uvařit a udělat i práci kolem domu a zahrady.
Odpoledne se už věnuji hlavně dětem. Jsme venku s našimi pejsky nebo pomáhám s přípravou do školy. Pak už nastupuje večerní postýlková rutina zakončená čtením pohádky.
Katka už sice nestřílí o medaile, občas na plzeňskou střelnici ale zajde. (Zdroj: Osobní archiv Kateřiny Emmons)
Jako aktivní profesionální sportovec jsem v tolika rovinách jako nyní přemýšlet nemusela. Mozek je nonstop v akci, většinou nezbývá ani chvilka času, kterou bych měla pro sebe. Jako sportovec jsem sice makala a hrábla si často až na dno sil, ale pak jsem mohla v klidu regenerovat. Zajít si do sauny nebo na masáž a večer si hodit nohy nahoru. To teď zatím nejde. Malé děti jsou ještě moc malé.
Na mnohých místech a sportovištích ještě chybí odpadkové koše na tříděný odpad. Jinde se bohužel nedbá na to, co se do barevných košů hodí.
Třídíš odpad od malička? Máš to naučené od rodičů, nebo je to zvyk, který ses naučila sama až v dospělosti?
Od malička úplně ne. Jsem ročník 1983, tenkrát se ještě netřídilo a nerecyklovalo tak jako dnes. Je to obrovský posun kupředu. Je pravda, že si nepamatuju, že bychom měli tolik odpadu, jako máme dnes.
Jediné, na co si vzpomínám, že jsme dávali bokem odpad, který se dával na kompost.
Nevím přesně, kdy jsme začali třídit. Nejspíš nějak přirozeně plynule, když se objevily první barevné kontejnery.
Třídění odpadu mi dává obrovský smysl. Ale ještě větší smysl mi dává odpad minimalizovat. Nezneužívat toho komfortu, který dnešní doba nabízí, ale udělat chytrý krok a některých jednorázových „pomocníků“ se zříct a nakupovat buď bez obalu, nebo balení praktičtější, větší.
Katka má ráda přírodu, proto v ní i se svými dětmi tráví hodně času. (Zdroj: Osobní archiv Kateřiny Emmons)
Tvůj manžel je Američan, má k třídění jiný přístup? A jak jste to řešili prakticky, když jste spolu začali žít?
Pravdou je, že jako celek jsou Spojené státy oproti Evropě v třídění odpadu pozadu. Ale některé státy nebo jejich části jsou stejně zodpovědné v přístupu k přírodě jako my v České republice.
Témata recyklace , udržitelnosti a minimalizace odpadu jsou tam aktuální. Vždycky ale záleží na lidech. Matt má ke třídění velice vřelý vztah, takže jsme to příliš řešit nemuseli.
Jediné, o čem jsme se pobavili, bylo, kdo to bude mít na starosti. A jelikož jsem důslednější a zajímám se o tato témata o něco více, padlo to na mě.
Máš pocit, že se téma třídění, recyklace a udržitelnosti začalo ve sportovním prostředí víc řešit?
Ano, už se o tom mluví více, ale ještě je před námi dlouhá cesta. Mám teď na mysli obecně všechen sport včetně malých i velkých klubů a soutěží různých úrovní. Na mnohých místech a sportovištích ještě chybí odpadkové koše na tříděný odpad. Jinde se bohužel nedbá na to, co se do barevných košů hodí.
Ale opět to bude hlavně o lidech. A to nejen o organizátorech, ale hlavně návštěvnících a sportovcích.
U nás nejlépe funguje metoda pochopení. Děti musely pochopit, kam odpadky putují, co se s nimi děje, kam teče veškerá voda z domu a jak látky v ní ovlivňují přírodu kolem nás.
Máš pro nás nějakou historku nebo vzpomínku, která by se vázala k třídění během velkých sportovních událostí? Například na mistrovství nebo olympiádě?
Nepamatuji se, kde to přesně bylo, tuším někde na severu Evropy na velké střelecké soutěži. Rozesmály mě „poučné“ tabule nad sety odpadkových košů, které byly umístěny po celém sportovním areálu. Tabule na sobě měly nalepené ukázky odpadků, které do té konkrétní popelnice patří. Nad nádobou na papír tak byla krabička od nábojů, kus krabice od bot a podobně. Nad tou určenou plastům byly pak držák na náboje, ve kterém jsou nové náboje v krabičce, brčko nebo sáček, do kterého výrobci balí nové zboží. Prostě vše bylo velice prakticky ukázáno. Organizátoři vzali vše, co se nejčastěji někde povalovalo nebo zbytečně házelo do směsného odpadu. Nikdo neváhal, jak na této konkrétní akci nakládat s odpadem.
Vedeš k zodpovědnému ekologickému chování i děti?
Samozřejmě. O svět, ve kterém žijeme, se musíme dobře starat, aby nám dlouho vydržel takový, jaký je. Zároveň se ale snažíme držet to v rozumné rovině. Na koni do školy jezdit nebudeme a ani nebudeme jen farmařit a vyrábět si všechno doma. Ale můžeme udělat maximum, které je v našich silách a možnostech, aby po nás byla co nejmenší odpadová stopa. Společně se zamýšlíme nad tím, co nejčastěji používáme a jaký to má dopad na životní prostředí.
S trofejemi Matta, manžela Kateřiny Emmons, se při ukončení jeho střelecké kariéry vyfotila celá rodina. (Zdroj: Osobní archiv Kateřiny Emmons)
Máš nějaké praktické rady, jak děti učit třídit odpad, chodit s ním k barevným kontejnerům a podobně?
U nás nejlépe funguje metoda pochopení. Děti musely pochopit, kam odpadky putují, co se s nimi děje, kam teče veškerá voda z domu a jak látky v ní ovlivňují přírodu kolem nás. Děti mají přírodu rády. Navíc bydlíme uprostřed lesa. A tak se společně snažíme si ten krásný les hýčkat.
Co ty a upcyklace? Zkoušíš třeba s dětmi vyrábět nějaké drobnosti z nejrůznějších materiálů, které by jinak skončily v koši?
V prvé řadě se snažíme nepotřebnému odpadu předcházet. Sama doufám, že se téma obalů začne brzy řešit v ještě větší míře. Protože, ať se člověk snaží, jak chce, odpadu z obalů je pořád strašně moc.
Upcycling jako takový beru s rezervou. Nemám totiž ráda zbytečné chytače prachu. Když už něco vyrábíme, jsou to hlavně praktické věci. Například šijeme ze starých kusů oblečení. Sklenice používáme na zavařování, na pudinky nebo pod svíčky. Letos snad konečně vyrobíme vánoční řetěz z ruliček od toaletního papíru, které různě nabarvíme.
Děkujeme za krásný rozhovor a držíme palce s tříděním, výrobou vánočních ozdob z ruliček i se sportem!