10 zajímavostí o kovech na 1 místě

Tohle je článek tak kovový, že obstojí i před fanoušky heavy metalu! Ale ne, člověk přece nemusí být nutně přímo fanda metalu ani kovů, aby se o nich mohl dozvědět nějaké ty zajímavosti.
Tak třeba jak dlouho používáme spreje a kdo je vynalezl? Nebo kdy vznikly plechovky a proč? A co s tím má společného Napoleon? A takový otvírák – tahleta vymoženost na sebe dala čekat! Tak pojďme přetavit zajímavosti v nové znalosti…

1. Tabák jako test plechových krabiček

Kov byl dlouho považován za přímo nevhodný materiál pro uchovávání potravin (lidé se báli, že je jedovatý). Roku 1764 se londýnští prodejci tabáku „osmělili“ a začali prodávat v kovových tabatěrkách šňupací tabák.
Z dnešního pohledu to byl takový test, který zanedlouho vedl k myšlence uchovávat v praktických plechových krabičkách i jídlo. Ne náhodou tak zřejmě byly první konzervy vymyšleny jen o několik let později.

2. Historie konzervy: snadné otvírání nebylo vždy samozřejmostí

První kovové obaly na jídlo se objevily údajně už v roce 1770, kdy je začalo používat holandské námořnictvo.
Kolem roku 1800 bylo zjištěno, že potraviny v plechovkách sterilizované varem vydrží dlouhou dobu jako čerstvé. Přispěl k tomu právě Napoleon, který vypsal odměnu 12 tisíc franků pro toho, kdo vymyslí, jak uchovat jídlo pro armádu déle poživatelné.
První konzervu vůbec si nechal v roce 1810 patentovat vynálezce Peter Durand, přičemž neuvedl, jak se do ní vlastně dostat.
A tak lidé otvírali konzervy vším možným, dokud v roce 1855 nespatřil světlo světa první otvírák, se kterým šlo nádobu otevřít o něco snadněji. Teprve v roce 1925 vznikl otvírák, jak jej známe dnes – opatřený druhým kolečkem, se kterým nebylo potřeba použití hrubé síly.

3. Spreje nepoužíváme ani 100 let

Za vynálezce spreje jsou považováni Američané Lyle Goodhue a William Sullivan. Patent získali v roce 1943 a jejich nádobky se staly předchůdci současných aerosolů.
Poprvé byly spreje používány americkou armádou proti hmyzu, říkalo se jim „bomby na štěnice“.

4. Hliník není jen tak obyčejný kov!

Hliník má životnost přes 80 let – během této doby neztrácí v klimatických podmínkách na svých vlastnostech. Vyplatí se jej recyklovat, protože spotřeba energie je při tom o 95 % nižší, než když se musí vytěžit z rudy.
Hliník poskytuje perfektní ochranné vlastnosti – zabraňuje průchodu bakterií, vlhkosti, světla i plynů (i proto se hliníková fólie používá např. při výrobě ochranných obalů léčiv).
Hliník prý byl dokonce kdysi cennější než zlato a stříbro! Třeba Napoleon III. si na něm údajně nechal servírovat svá oblíbená jídla. Cena hliníku výrazně poklesla spolu se zjednodušením procesu výroby, a to až 40×!
Přestože hliník dodnes hraje v obalech důležitou roli, z velké části jej nahradily plasty.

5. Kovový odpad můžeme třídit několika způsoby – jakými?

Ne všechny kovy je sice možné recyklovat, ale ty, které recyklovat lze, prostě nepatří do směsného odpadu. Jak s nimi správně naložit?
Můžeme je vytřídit do šedých kontejnerů na kovy, odnést do sběrných dvorů nebo do výkupny druhotných surovin. V některých obcích navíc stále fungují tzv. „železné neděle“, tedy předem ohlášené svozy kovových odpadů.

Upcyklace, příp. re-use kovů a kovových součástek má opravdu mnoho podob. Hranice lidské fantazie neznají mezí. (Zdroj: Pixabay.com)

6. Mýtus: spreje do kontejneru na kovy nepatří

Ale ano, spreje tam jistě patří. Jen je třeba, aby byla nádoba vyprázdněná.

7. Kovy v Česku povinně třídíme od roku 2015

Povinnost umožnit obyvatelům třídit kovy platí pro obce v České republice již od roku 2015.
Češi jsou v třídění odpadů na špici, zvláště co se plastu a papíru týká. A také s kovy se každý rok zlepšujeme! Určitě tomu pomáhá i raketově rostoucí počet kontejnerů určených ke třídění kovového odpadu.

8. Recyklujte více, zní z EU

Evropská směrnice z poloviny roku 2018 říká, že by členské státy EU měly do roku 2030 recyklovat 60 % veškerých hliníkových obalů. A tak bychom měli chtě nechtě přidat.

9. Upcyklace a kovy, to jde dohromady!

Nepotřebné kovové nádoby mohou být perfektním základem pro upcyklaci. Třeba takové plechovky poskytují spoustu možností, jak ještě mohou posloužit, ale nejen ty.
Fandové postapokalyptického sci-fi se již setkali se slovem „steampunk“.
Jedním z klíčů přežití je zde právě upcyklace a re-use kovů. Země je pokrytá nekonečnými skládkami kovového odpadu, hrdinové se v nich brodí a vyrábějí nové věci, které jim umožní fungovat dál, a hlavně – přežít… hodně zvláštní, ale oblíbený žánr! Věnujeme se mu dokonce jedním celým steampunkovým článkem, který stojí za přečtení, pokud máte ještě chvilku.

10. Recyklací kovů šetříme energii

Jedním z cílů recyklace je získat druhotnou surovinu, kterou můžeme použít k výrobě nových produktů a v některých případech tak úplně, nebo alespoň zčásti, nahrazovat primární suroviny, tedy ty, které vznikly bez lidského zásahu.
Recyklace kovů také šetří přírodu – z tohoto pohledu je totiž snadnější kovy recyklovat než je těžit.
A do třetice, recyklace je levnější než těžba a následné zpracování rud. Díky recyklaci snižujeme znečištění vzduchu o 86 % a vody o 76 %. Recyklací železného šrotu můžeme ušetřit až 75 % energie, 90 % primárních zdrojů a 40 % vody.

Tak kovům zdar… a jejich třídění zvlášť!