Encyklopedie plastů: POLYETHYLENY (PE, LDPE i HDPE)
Tentokrát nás seriál Plastivěda zavede do světa polyethylenů, konkrétně se podíváme na základní informace o hojně používaných zástupcích, kterými jsou vysokohustotní (HDPE) a nízkohustotní (LDPE) polyethyleny. Tyto termoplasty patří v současné době mezi nejčastěji používané plasty. Kdy polyethylen vznikl a jak se vyrábí? Patří do kontejnerů na plasty? A jak je to s tříděním a recyklací?
Polyethylen byl objeven už na konci 19. století, k jeho průmyslovému využití však došlo v Anglii až v roce 1939.
O rozvoj (průmyslového) beztlakového způsobu polymerace se zasloužil Karl Ziegler, který své práce zveřejnil v roce 1955.
Výroba a charakteristika polyethylenů LDPE a HDPE
Výchozí surovinou pro výrobu je ethylen (ethen), plyn s bodem varu
104 °C. Jeho polymerace vyžaduje absolutní čistotu, která byla jednou z největších překážek a důvodem dlouhého vývoje jeho průmyslového využití.
Polymerace (polymerizace) je chemická reakce, kdy vznikají z jednoduchých molekul (monomerů) vysokomolekulární látky – makromolekuly (polymery), přičemž nevznikají další látky.
Stupeň polymerace určuje mechanicko-fyzikální vlastnosti konečného produktu. Řetězec polyethylenu je tvořen skupinami metylenovými, popř. metylovými a strukturálně patří mezi nejjednodušší plasty.
Polyethyleny vyrobené nízkotlakými způsoby mají pravidelnější strukturu než vysokotlaké a jsou hlavní příčinou rozdílných vlastností jednotlivých typů polyethylenů.
Konečný produkt je ve formě granulí. (Zdroj: Pixabay.com)
Jak se vyrábí vysokotlaký (nízkohustotní) LDPE a jaké má vlastnosti?
K výrobě dochází prostřednictvím polymerace ethylenu při teplotě 150–200 °C a tlaku 15 000–20 000 MPa.
Hovorově se zažil pro typického představitele této skupiny plastů, tedy LDPE fólií, pojem „igelit“. Tento pojem je však používán ve spojení s LDPE fóliemi nesprávně, protože „igelitem“ byly označovány fólie z PVC.
Vysokotlaký polyethylen má lepší elektroizolační vlastnosti než HDPE. Je netoxický, stálý vůči bezkyslíkatým kyselinám, louhům a solím. Při vyšších teplotách se rozpouští v organických rozpouštědlech, je bez chuti, zápachu, nepřijímá vodu.
Je semikrystalický, podle hustoty poddajný až měkký, houževnatý a dobře hořlavý.
Se stoupající hustotou roste i pevnost v tahu, tvrdost i tuhost.
Flexibilita LDPE klesá se stoupajícím polymeračním stupněm (n), stoupá odolnost vůči korozi z napětí.
LDPE neodolává aromatům, chlorovaným uhlovodíkům, tenzoaktivnímu prostředí. Mezi výhody patří zdravotní nezávadnost.
Konečný produkt je ve formě granulí, bez nečistot, stabilní vůči O2 a slunečnímu záření. Jeho hustota je 0,918 g/cm3. Dlouhodobě snese teploty do 80 °C, krátkodobě do 95 °C, mechanické vlastnosti si zachovává do -40 °C.
Jak se vyrábí nízkotlaký (vysokohustotní) HDPE a jaké má vlastnosti?
Zieglerův způsob výroby probíhá při teplotě 60–75 °C a při atmosférickém tlaku, přičemž katalyzátorem je chlorid titaničitý.
Asi nejznámějším typickým zástupcem je „mikroten“.
Mechanická pevnost je u nízkotlakého polyethylenu podstatně vyšší než u vysokotlakého. Tato vlastnost umožňuje vyrábět z nízkotlakého polyethylenu vstřikováním tenčí stěny než z vysokotlakého.
Propustnost par a plynů je u nízkotlakého třikrát nižší než u vysokotlakého.
Výlisky nízkotlakého polyethylenu odolávají teplotám až do stupně rozkladu cca 200 °C. Mrazuvzdornost je do -50 °C.
Středotlaký způsob polymerace je podobný nízkotlakému, a jelikož pracuje při zvýšeném tlaku, nazýváme ho středotlaký.
Způsoby zpracování polyethylenů
Fyzikální a mechanické vlastnosti jednotlivých polyethylenů umožňují zpracování nejrůznějšími technologickými postupy – je jich opravdu celá řada.
Vstřikování polyethylenů
Granulovaný polyethylen se při vstřikování roztaví v komoře vstřikovacího lisu při 200–300 °C. Roztavená hmota se tlakem pístu vstřikuje do formy zahřáté na 30–60 °C. Tímto způsobem se vyrábějí např. předměty denní potřeby (pohárky, kbelíky atd.). Z předlisku se mohou vyfukovat i duté předměty (láhve).
Vytlačování polyethylenů
Tento postup výroby je jednou z nejdůležitějších technologií zpracování polyethylenu. Ten je zpracováván (tvarován) na vytlačovacích šnekových strojích (lisech) se speciálně upravenými hubicemi.
Tímto způsobem se vyrábějí různé druhy profilů a trubky do průměru 300 mm. Trubky do průměru 1 500 mm se vyrábějí odstředivým litím nebo svařováním desek. Podobného způsobu se používá i při oplášťování kabelů.
Polyethylenové fólie větších tlouštěk se vyrábějí vytlačováním z hubice, fólie pod 0,1 mm se vyrábějí na speciálních vytlačovacích lisech s kruhovou štěrbinou vyfukováním horkým vzduchem.
Polyethyleny lze nalisovat teplem na papír, textil nebo kovové fólie. Vyrábějí se tak i vlákna o tloušťce 0,1–0,2 mm pro výrobu filtračních tkanin.
Odstředivé lití polyethylenů
Používá se hlavně při výrobě trubek větších průměrů. Otočná forma se naplní dávkou granulí, zahřívá se a točí. Roztavená hmota se stejnoměrně rozvrství na stěny. Nevýhodou je omezená délka.
Nanášení polyethylenů na kov
Pro ochranu povrchu kovů tzv. žárovým stříkáním. Na předehřáté plochy (180–250 °C) se z pistole stříká práškový polyethylen. Menší díly se ponořují předehřáté do jemného prášku z polyethylenu nadlehčovaného plynem.
Lehčení polyethylenů
Používá se např. při výrobě kabelů – lehčením se zlepšují dielektrické vlastnosti polyethylenu. Zpracovává se na vytlačovacích strojích, ohřevem se rozkládá nadouvadlo.
Lisování polyethylenových desek
Probíhá mezi topnými deskami v etážovém lisu. Desky se používají hlavně pro vykládání stěn nádob pro korozivní kapaliny.
Recyklace polyethylenů
Je možno je zpracovávat několikrát – čisté odpady se přidávají k surovině, nebo se odpady drží a zpracovávají na méně hodnotné výrobky.
Opracování a spojování polyethylenů
Dobře se obrábějí ostrými nástroji, ale obtížně se lepí pro svou nepolárnost. Spojují se svařováním, buď sálavým teplem, nebo elektrickými tepelnými impulsy.
Desky z lineárního polyethylenu se dají svařovat pomocí polyethylenového svařovacího drátu svařovací pistolí. Po speciální úpravě se může polyethylen potiskovat barvami.
Polyethylen se využívá například ve stavebnictví, zdravotnictví, v chemickém a kabelářském průmyslu. (Zdroj: Facebook.com/Information)
Kde a jak polyethyleny používáme?
Na polyethyleny narážíme doslova na každém kroku – možnosti využití jsou opravdu velmi široké.
Nejčastěji se polyethyleny používají k výrobě fólií a desek, především pro obaly. Obalová technika z polyethylenů je všude kolem nás, zejména pak slouží k ochraně potravin.
Při výrobě produktů do domácností slouží např. k výrobě mís, kbelíků, součástí chladniček, plastových košů, vysavačů, telefonních a rozhlasových přijímačů.
Ve stavebnictví polyethylen najdeme zejména jako ochranu a izolaci – trubky pro rozvod vody. Polyethylen v zemědělství slouží nejčastěji k výrobě fólií, pařenišť, skleníků, siláží, k melioračním pracím, do závlahových systémů.
V chemickém průmyslu se s polyethyleny nejčastěji setkáváme ve větracích komínech, odsávání, chemických aparaturách a jejich součástech.
V kabelářském průmyslu slouží k oplášťování speciálních kabelů – např. jako izolace telefonních, koaxiálních a podmořských kabelů. Ve zdravotnictví slouží nejčastěji k výrobě hadiček, stříkaček, aparatur, obalů.
LDPE je nejčastěji využíván k výrobě plastových fólií, které jsou většinou průhledné a na dotek měkké (na rozdíl od fólií z HDPE).
Dále slouží pro výrobu izolací kabelů, smršťovacích fólií pro balení, igelitových tašek, plastových obalů, umělohmotných košů a přepravek, skluzavek na dětská hřiště, při modifikacích asfaltových směsí.
Třídění a recyklace polyethylenů
Polyethyleny lze třídit do sběrných nádob na plasty, kde jsou nejčastěji zastoupeny právě LDPE plasty (zejména jako fólie, ale i ostatní výrobky), nebo do sběrných dvorů, a znovu zpracovat.
Obecně jsou pro recyklaci problematické kombinace s jinými materiály, ten největší problém paradoxně představuje kombinace s jinými plasty, které je těžké od sebe oddělit.
Současně je třeba dodržovat další obecně platná pravidla pro třídění odpadu: plastový odpad by neměl být mastný, znečištěný, obsahovat nebezpečné látky, zbytky a nežádoucí příměsi a měli bychom se snažit zmenšit objem odpadu, aby se ho do kontejnerů vešlo větší množství.
V dalších dílech encyklopedického seriálu o plastech se budeme podrobněji samostatně věnovat LDPE a HDPE plastům.
Základní informace o plastech a více o seriálu najdete v úvodním dílu seriálu Plastivěda.