Krize s makroplasty a mikroplasty vyžaduje systémové změny

Plasty se pro nás za zhruba 200 let své existence staly v mnoha oblastech nenahraditelným materiálem. Ekologický fenomén se v současnosti zaměřil zejména na tzv. mikroplasty, které „jsou všude“. Co jsou mikroplasty a jak se liší od makroplastů?

Plasty začaly hrát v našich životech velmi důležitou roli zejména po 2. světové válce, kdy začaly být vnímány jako materiál, který nám může v mnoha směrech ulehčit život.

Jisté vystřízlivění nastalo na přelomu milénia, kdy se začaly objevovat názory upozorňující i na negativa používání plastů, zejména pak tzv. mikroplastů.

EASAC: plastové obaly a jejich negativní dopady je třeba řešit komplexně 

K tomuto závěru dospěla Expertní rada pro vědu evropských akademií (EASAC – European Academies Science Advisory Council), která připravila 7 doporučení pro zákonodárce Evropské unie (EU). Jejich dodržování by podle odborníků v radě mohlo vést ke zlepšení situace s negativním dopadem makroplastů a mikroplastů.

Výslednou zprávu s názvem „Plastové obaly v oběhovém hospodářství“ zveřejnila EASAC 10. 3. 2020.

Expertní rada ve zprávě dospěla k závěru, že stávající snahy o vyřešení neutěšené situace s používáním plastových obalů jsou nedostatečné.
Mimo jiné uvádí, že od 60. let 20. století došlo k navýšení celosvětové produkce plastů z 1,5 milionu na cca 400 milionů tun ročně, což aktuální situaci dokresluje.

Užívání plastů má i odvrácenou tvář – mikroplastové částečky se už nachází na souši, ve vodě i v ovzduší. (Zdroj: Shutterstock.com)

Jak na plasty? 7 doporučení dle EASAC pro zákonodárce EU

1. Stop vývozu plastového odpadu 

Značná část plastového odpadu vyprodukovaného v EU není recyklována v Evropě. Obrovské množství odpadu, který je často kontaminovaný a obtížně se recykluje, je odváženo z Evropy do jiných zemí. Tam často končí v ilegálních továrnách, odkud uniká do přírody a poškozuje tak životní prostředí.

2. Nulová tolerance plastů na skládkách a minimalizace spotřeby plastů

Jako důležitý cíl určuje nulové skládkování pro plastový odpad. Současně poukazuje na nutnost minimalizace spotřeby plastů a užívání jednorázových plastových výrobků.

3. Větší zodpovědnost pro výrobce

Požadavek směřuje na výrobce plastů, ale také na prodejce – cílem je úhrada poplatků za znečištění životního prostředí (třeba za velkoobjemové plastové obaly) a naopak snížení poplatků za recyklované plasty.

4. Skoncovat s bio alternativami

Podle vědců dochází u biologicky rozložitelných plastů ke střetu dvou protichůdných požadavků, proto je jejich potenciál limitovaný. Nelze současně splnit požadavek na delší trvanlivost obalů potravin či spotřebního zboží, které jsou z nich vyráběny, a současně splnit požadavek jejich rychlého rozkladu v půdě či ve vodě.
Označení „bio“ rozhodně neznamená, že se vždy jedná o produkt, který má méně závažný dopad na životní prostředí z hlediska emisí skleníkových plynů nebo využití půdy.

5. Pokročilé technologie recyklování a přepracovávání 

Současné znalosti a moderní technologie je třeba posunout k vývoji integrovaných recyklačních systémů, v jejichž rámci bude možné zpracovat veškerý plastový odpad – tak by se předcházelo jeho skládkování či exportu mimo Evropu.

6. Usnadnit recyklaci může omezení používaných druhů plastů

Pro recyklace představují značnou komplikaci tzv. vícedruhové (kompozitní) obaly, zejména ty, jejichž vrstvy se od sebe oddělují složitě, nebo vrstvy zcela neoddělitelné. Sklo s papírovou etiketou problém pro zpracovatele nepředstavuje, ale např. PVC sleeves (smršťovací fólie na PET láhvích) už komplikací jsou.
Nejnovější technologie umožňují nahradit dokonce i vícevrstvé obaly, ideální je ale takové obaly nepoužívat.

7. Regulace cen a kvóty na recyklovaný obsah

Měly by být zavedeny daně z plastů, ale také by měl být stanoven požadovaný minimální objem recyklovaných plastů.

Cílem jsou tzv. cirkulární systémy

Ustupuje se od přístupu klasické lineární ekonomiky, kde se aplikuje postup „vyrobit, použít a vyhodit“, zde je myšlenka oběhového hospodářství (cirkulární ekonomiky) propojena s trvale udržitelným rozvojem.

Cílem je zvýšení efektivity: nepřetržitě využívat odpady a odstranit plýtvání – to by se mělo projevit na zlepšení kvality životního prostředí i životů nás samotných.

Za Českou republiku se na zprávě podílel ředitel Ústavu makromolekulární chemie AV ČR Jiří Kotek, který ke zprávě EASAC uvedl:
„… plast v současné době nemá v řadě aplikací jinou rovnocennou alternativu. Základem by proto mělo být jejich efektivní využívání a zdokonalení recyklačních technik včetně rozkladu pomocí pyrolýzy, která probíhá za zvýšené teploty bez přístupu kyslíku. Pyrolýzní produkty lze následně využít pro další výrobu plastů. Pokud plastový odpad nelze žádným způsobem recyklovat, určitě nepatří na skládku. V takovém případě je na místě z něj získat alespoň energii spalováním v zařízeních na energetické využití odpadů.“

Na závěr slova Michaela Nortona, ředitele EASAC:
„Makroplasty i mikroplasty jsou dnes všudypřítomné na souši, v oceánech, a dokonce v ovzduší… Musíme opětovně využívat plastové zboží a obaly, dramaticky zlepšit recyklaci a především zajistit, aby se žádný odpad nedostával do životního prostředí.“

Jak už víme, pro mnoho živočišných druhů jsou smrtící, přenášejí se i potravním řetězcem. EASAC tedy nezpochybňuje zásadní roli plastů v našem životě, přináší však varování opírající se o vědecké poznatky – svědkem budiž Eurythenes plasticus z nejhlubšího příkopu na světě.