Encyklopedie plastů: nízkotlaký (vysokohustotní) polyethylen (HDPE)
Polyethyleny už jsme v seriálu Plastivěda probírali jak obecně, tak následně se zaměřením na vysokotlaký polyethylen (LDPE). V tomto dílu si prozradíme více o nízkotlakém (vysokohustotním) polyethylenu, který je označován zkratkou HDPE. Kde se můžeme s tímto plastem setkat? Čím je specifický a co jeho třídění a recyklace?
Asi nejznámějším představitelem nízkotlakých (vysokohustotních) polyethylenů je mikroten.
Jedná se ale o zavádějící označení, kdy název produktu konkrétního výrobce zlidověl natolik, že jej lidé běžně používají k označení jednorázových plastových sáčků.
Písmenná zkratka HDPE pochází z anglického High Density PolyEthylene, zkráceně PE-HD.
V 50. letech 20. století došlo k objevu nízkotlakých procesů polymerace, jejichž výsledkem jsou lineární molekuly. Za objev heterogenních katalyzátorů obdrželi vynálezci Ziegler a Natta v roce 1963 Nobelovu cenu.
Výroba a charakteristika nízkotlakého (vysokohustotního) polyethylenu (HDPE)
Základní surovinou pro výrobu je ethylen (eten), který je výsledkem chemické reakce, tzv. polymerace – její stupeň udává mechanicko-fyzikální vlastnosti výsledných produktů.
Recyklační symbol nízkotlakého (vysokohustotního) polyethylenu je tvořen trojúhelníkem s plnými šipkami, v němž je číslice 2, pod trojúhelníkem se nachází písmenná zkratka HDPE.
Výroba HDPE
Nízkotlaký (vysokohustotní) polyethylen se vyrábí polymerací při teplotě 60–75 °C (tzv. Zieglerův způsob) za působení atmosférického tlaku. Katalyzátorem je chlorid titaničitý.
Výsledkem jsou řetězce molekul s lineární vazbou.
Polyethyleny patří mezi nejpoužívanější plasty na světě, z HDPE se vyrábí např. víčka na PET láhve. (Zdroj: Shutterstock.com)
Vlastnosti HDPE
Oproti LDPE má tento plast vyšší krystalinitu – má mnohem vyšší teplotní odolnost, ale také pevnost, tuhost a tvrdost – je to houževnatý polyethylen, který má největší pevnost a současně nejmenší pružnost.
HDPE je odolný vůči působení kyselin, rostlinných olejů a alkoholu.
Výlisky HDPE odolávají teplotám až do cca 200 °C, dlouhodobě může být vystaven zahřívání do cca 110 °C, mrazuvzdornost je do cca –50 °C. HDPE velmi dobře izoluje – oproti LDPE má 3krát nižší propustnost par a plynů.
Nízkotlaký (vysokohustotní) polyethylen je téměř nezničitelný – je odolný proti otěru, má značnou pevnost v tahu a jeho opotřebení je minimální.
HDPE se snadno řeže, je proto vhodný pro zpracování beze špon. Je perfektně opracovatelný a má samomazací schopnost.
HDPE je netoxický, současně je dobře recyklovatelný a i z těchto důvodů je čím dál častěji používán namísto méně ekologických materiálů.
Kde a jak používáme nízkotlaký (vysokohustotní) polyethylen (HDPE)?
HDPE je jedním z nejpoužívanějších plastů, zejména pak v obalovém průmyslu (víčka od PET láhví a jiné uzávěry na láhve, obaly na mléko) a stavebnictví.
HDPE lze použít k výrobě široké škály produktů, např. kontejnerů na organický odpad a výrobků pro domácí potřebu (kartáče a hřebeny, kýble, kolíčky na prádlo apod.).
Z HDPE se také vyrábějí kojenecké láhve nebo třeba plastové obaly na čisticí prostředky.
Díky vyšší pevnosti můžeme z HDPE vyrábět vstřikováním plastové produkty s tenčí stěnou – můžeme ho použít i k výrobě velmi tenkých plastových fólií, které jsou často používány např. k balení potravin (jednorázové plastové sáčky, balicí fólie apod.).
Z HDPE se ale také vyrábějí např. těsnicí lišty, vodovodní trubky či rozvody plynu.
Třídění a recyklace nízkotlakého (vysokohustotního) polyethylenu
HDPE lze třídit do sběrných nádob, které jsou určeny ke třídění plastového odpadu, využít můžeme také např. sběrných dvorů. Tyto plasty jsou při splnění obecně platných pravidel správného třídění odpadu recyklovatelné.
Pro recyklaci odpadů může představovat značnou komplikaci nejen znečištěný odpad, ale také takový, který je vyroben z více druhů materiálů – jedná se o tzv. kompozitní obaly).
Konkrétně recyklaci plastů může překvapivě nejvíce komplikovat kombinace různých druhů plastů, které mají různorodé vlastnosti, a je proto náročné je od sebe oddělit.
Nenechte si utéct další díl Plastivědy, seriálu o plastech.