Národní parky USA vydaly mikroplastové makrozjištění

Kdysi byla doba ledová, doba bronzová nebo třeba středověk a „nedávno“ proběhlo období průmyslové revoluce, které přineslo lidstvu v mnoha směrech zásadní změny. Jednou z nich byl i rozmach průmyslové výroby a vynálezů nových materiálů, jako jsou právě plasty. Doba, ve které žijeme dnes, má různá pojmenování. Čím dál častěji se setkáváme s označením „doba plastová“. Proč? A je k tomu důvod?

Název různých období byl odvozen od charakteristické věci, činnosti či vynálezu pro určitou časovou etapu. Například v době bronzové byla vynalezena slitina bronzu a tehdejší civilizace ji intenzivně využívala.

Žijeme v „době plastové“?

Asi opravdu žijeme v „době plastové“, vždyť se stačí rozhlédnout kolem sebe – co vidíte?
Možná propisky z plastových součástek, které stojí na stole v plastovém stojánku. I ten stůl má nohy z tvrzeného plastu a i ta otočná židle má na sobě množství součástek z plastu.
Mobil ani notebook by nefungovaly bez drahých kovů uvnitř, ale značné části jsou také vyrobeny z různých druhů plastů a podobně je tomu i u jiných elektrospotřebičů.
Samosebou se to týká mnoha dalších věcí, které nás obklopují a běžně je každý den používáme ve všech možných sférách našeho bytí.
Ať už se jedná třeba o plastová okna, obroučky slunečních brýlí, jednorázové nádobí, fasády domů, nepostradatelné plastové obaly (jako jsou různé druhy krabiček na jídlo, mikrotenové sáčky, přepravky či boxy), nebo zkumavky a další vybavení v lékařství apod.

Mikroplastové částice jsou nyní součástí ovzduší, vod i živočichů.
(Zdroj: Instagram.com/bean_the_environmentalist_)

Až tyto plastové výrobky doslouží, promění se v odpad a podle toho, jak s ním naložíme, určujeme další cestu plastového odpadu.
Někteří z nás jsou zodpovědní a plasty třídí, jiní ne a vyhazují je bez rozmyslu, kde se jim zlíbí, a někde je nedostačující nebo žádný systém pro třídění a recyklaci odpadu.

V médiích tak můžeme často číst, kolik plastového odpadu plave v řekách, mořích a oceánech, a nechybí ani predikce, kdy bude v mořích víc plastu než ryb. To jsou ty znepokojivé věci, které jsou vidět.

No a pak je plastový odpad, který téměř není vidět okem – potřebujeme na něj mikroskop. Jedná se o mikroplastové částice, tzv. mikroplasty, které jsou menší než 5 mm.
Tak jako máme problém tyto částečky vidět a rozlišit my, děje se tomu i u živočichů, kteří si je pletou např. s potravou. To logicky nezůstává bez následků, otázkou je, jak dalekosáhlých.
Až v hlubinách Mariánského příkopu objevili vědci nového živočicha, který byl plný mikroplastů, a tak tento nový druh pojmenovali jako výraz znepokojení Eurythenes plasticus.

Národní parky USA: před mikroplasty se neschováš…

Vědci, kteří se věnovali 14 měsíců průzkumu srážek a vzorků vzduchu, jsou podle jejich vyjádření v šoku. Proč?
Právě z výsledků výzkumu, který probíhal na území 11 odlehlých národních parků USA, tedy daleko od civilizace, vyplynulo, že tam ročně spadne přes 1 000 tun mikroplastů, v přepočtu se jedná o ekvivalent 120 milionů PET láhví!
Alarmujícím zjištěním bylo i to, že se plastové částečky nacházely v 98 % odebraných vzorků deště i vzduchu.

Při rozborech složení mikroplastového znečištění bylo zjištěno, že 2/3 tvořily částečky tkanin (např. polyesteru z oděvů). Zhruba ve 30 %
se jednalo o syntetické mikročástice, pocházející zřejmě z průmyslových barviv a povrchových úprav.

Když ve světě úřadují mikroplasty…

Mikroplastové částečky poletují v atmosféře na celé Zemi a v různé míře jsou tak zřejmě všude – v „nedotčené“ přírodě, ve světových vodách, v půdě, ve vzduchu, v tělech živočichů…

Optimistické odhady mluví o tom, že je v současné době každý den vyprodukováno obrovské množstív mikroplastů, ročně na celé Zemi cca 260 milionů tun. Prognózy hovoří o nárůstu na cca 460 milionů tun mikroplastů za 10 let.

Mikroplasty se ale mohou ještě zmenšit a rozpadnout na tzv. plastové nanočástice, které nejsou běžnými přístroji vidět. To, že něco nevidíme, ale neznamená, že ta věc neexistuje a nemůže negativně ovlivňovat životní prostředí, dění kolem nás a možná i v nás.

V tomto případě se dá říct: „Čím menší, tím zrádnější.“ Makroplasty totiž vidíme a lze je zlikvidovat odpovídajícím vhodným způsobem.
Jak ale vidět mikročástice a hlavně jak je dostat z míst, která kontaminovaly? To jsou otázky možná nevyřešitelného úkolu, který je každým dnem o trochu těžším břemenem…

Každý z nás ale nese jistý díl zodpovědnosti, ekologickou stopu, kterou za sebou v průběhu našeho života zanecháváme. Co může každý z nás udělat?
Stačí málo – trochu se omezit, nad nákupy více přemýšlet a přistupovat zodpovědně k produkci a likvidaci odpadu – je důležité správně třídit vyprodukovaný odpad, který díky tomu může putovat k recyklaci.
Pro nás malý krok, velký pro lidstvo a Zemi – tak nebuďte líní a třiďte odpad, který vyprodukujete, má to smysl!