Rok 2021 znamená konec pro jednorázové plasty (nejen) v Česku!
Éra jednorázových plastů ve 27 členských státech Evropské unie se pomalu, ale jistě chýlí ke konci.
Celá řada produktů, které jsme běžně a někdy i každodenně užívali, už nebude k dostání nebo je čeká významná změna a různé druhy omezení. Důvodů pro razantní omezení v rámci produkce plastového zboží na jedno použití je několik, problematická je především značná ekologická zátěž. Jakých výrobků se omezení týká a další zajímavosti prozradí Samosebou.cz!
Od července letošního roku by se již na trh sedmadvacítky EU neměly dostávat nové jednorázové plastové výrobky. Od této doby poběží prodejcům roční lhůta, ve které budou muset vyprodat zásoby těchto produktů.
Výrobků, se kterými se budeme muset rozloučit, je celá řada. Konkrétně mezi ně patří např.:
- jednorázové plastové příbory a nádobí;
- tyčinky na čištění uší;
- míchátka a brčka do nápojů;
- násady na nafukovací balonky;
- kelímky z polystyrenu;
- produkty z oxorozložitelných plastů a z bioplastů atd.
Odhady hovoří o tom, že je v České republice ročně prodáno zhruba 300 milionů plastových příborů na jedno použití, 60 milionů jednorázových plastových příborů, 40 milionů nádob na hotová jídla nebo 40 milionů kelímků (oboje z expandovaného polystyrenu – EPS).
Výběr produktů z jednorázových plastů, které upadly v nemilost, koresponduje s odpadem, který nejčastěji zamořuje pláže evropských států.
Jednorázové příbory nemusí být pro přírodu zbytečnou zátěží. Třeba tyhle jsou doslova peckové! Vyrábějí se totiž z avokádových pecek. (Zdroj: Facebook.com/Tiny Homes)
Ne všechny jednorázové plasty z EU zmizí…
Mezi jednorázové plastové produkty, které mají ze zákazu výjimku, patří nápojové kelímky a vybrané nádoby na jídlo. Byť mohou na trhu prozatím zůstat, měly by se všechny státy pokusit o snižování jejich spotřeby.
Některé produkty, jako jsou například vlhčené ubrousky, hygienické vložky či tampony, ale i tabákové výrobky s filtrem, budou nově podléhat regulaci.
Kromě toho, že budou označeny jako plastový výrobek, bude na nich také uvedeno, jak s nimi po použití naložit.
Mezi odpad, který se nejčastěji vyskytuje na plážích evropských států, patří také plastová víčka od obalů na nápoje. Ta sice zákazu nepodléhají, výrobci mají ale nově povinnost víčka u obalů s objemem do 3 litrů k nádobám připevnit.
Mezi další povinnosti kladené na producenty plastových výrobků, konkrétně láhví, je, že by v roce 2025 měly obsahovat nejméně 25 % recyklovaného plastu. Cílem je dosáhnout v roce 2029 u plastových lahví až 90 % míry třídění.
Snaha omezit užívání jednorázových plastů má své důvody
Důvodů, které vedly představitele EU k tak drastickému omezení, bylo hned několik a jsou spolu vlastně úzce provázané.
Snahou bylo předcházet často zbytečnému užívání plastů. Kromě toho, že jsou na jejich výrobu spotřebovávány primární zdroje, které se musí těžit a zpracovat, představuje pro životní prostředí značnou zátěž také logistika a výroba plastových produktů.
Plastový odpad navíc nezřídka končí jako odpad v přírodě, kterou zamořuje a poškozuje přitom životní prostředí.
Kromě znečištěné přírody, která se pohozeného plastového odpadu bez naší pomoci „zbavuje“ po desítky let, pronikají plastové částice do vodních zdrojů, půdy a ovzduší.
Například do oceánů proudí podle odhadů nejméně 8 milionů tun plastu ročně, to představuje zhruba 1 nákladní vůz s odpadem za minutu.
Prognózy hovoří o tom, že pokud nedojde ke změnám v našem chování a v produkci plastů, pak bude v roce 2050 v oceánech na váhu více plastů než ryb.
Plasty „produkují“ mikroplasty…
V souvislosti s plasty se čím dál častěji mluví také o drobných kouscích plastových hmot – tzv. mikroplastech nebo nanoplastech, které se z nich uvolňují. Tyto drobné částečky zamořují vodu, půdu a dostávají se do potravního řetězce.
Mikroplasty jsou drobné kousky umělých hmot, velikostně jsou menší než 5 milimetrů. Nanoplasty jsou plastové částice menší než 1 mikrometr.
V tuto chvíli víme, že znečištění mikroplasty neustále roste a jedná se o globální problém, který už poznal i Mariánský příkop, nejhlubší známá podvodní propast světa, a jeho nově objevení obyvatelé, kteří jich mají plné útroby… Vědci je proto jako znepokojující varování pojmenovali Eurythenes plasticus (více v ekonovinkách 4/2020).
Hlášení vědců o nálezech mikroplastů a nanoplastů v útrobách a tkáních živočichů jsou čím dál častější. Alarmující je pak zejména poslední hlášený objev, při kterém vědci objevili mikroplasty také v placentách těhotných žen.
Plastové mikročástice představují makroproblém i proto, že zatím neexistuje řešení, které by je dokázalo účinně odstranit. A je také velkou neznámou, jaké přesně mají mikroplasty a nanoplasty dopady na zdraví lidí, zvířat a fungování ekosystémů…
A tak není divu, že se vyspělé země Evropy snaží tuto situaci zlepšit prostřednictvím různých zákazů a restrikcí v případech, kdy je možná náhrada ekologičtějšími variantami.
Tempo, jakým roste všemožná zátěž pro přírodu, je závratné a způsobuje změny, které budou nevratné.
Třídění odpadu je naštěstí samozřejmost pro více než 73 % obyvatel ČR. Dalším krokem je dbát na správné třídění odpadu. Ještě předtím bychom se ale měli pokusit o jeho eliminaci a hledání vhodnějších alternativ. Změna přístupu je na každém z nás, není čas ztrácet čas.