Třídím jako Diva: šatníky a udržitelnější hadříky
Co je v módě? Spousta věcí! Když se ale zaměřím na aktuální situaci v módním průmyslu, tak tam je in čím dál větší udržitelnost. Vydej se se mnou hrabošit do světa módy!
Móda, to já můžu, ráda se parádím, sleduju trendy! Kdysi už jsem psala článek o tom, kam a jak vyhodit staré oblečení, a tak mě napadlo, že bych se tentokrát mohla podělit o některé zajímavé eko fashion trendy, který nejsou pasé, ale jsou teď prudce in.
O co konkrétně jde?
Vytříděný textil můžeme maximálně využít!
Začnu recyklací. Ta jede fakt hodně! Nedávno jsem narazila na zajímavé shrnutí toho, co všechno se vyrábí ze správně vytříděného textilu.
Ať už se jedná o oblečení, povlečení, ručníky, nebo utěrky, který už nám dosloužily třeba proto, že jsou děravý, obnošený, pouští vlákna, žmolí se a tak podobně, měli bychom tenhle druh odpadu třídit…
Někdo by si řekl, že to prostě narve do směsnýho komunálního odpadu a zapomene na to. Ale to je hodně krátkozraké řešení, který nedoporučuju!
Módní průmysl patří mezi největší znečišťovatele na světě. Přičítá se mu cca 10 % celosvětových emisí uhlíku, podle odhadů by mělo do roku 2030 dojít až k 60% nárůstu.
Na třídění textilu není nic složitýho, stačí, aby byl suchý a čistý. Třídit bysme jej měli v taškách do kontejnerů na textil, odkud poputuje k dalšímu zpracování.
Co se z vytříděnýho textilu vyrábí? Tak třeba…
- z bavlněných šatů, košil nebo triček: úklidový textil;
- z vlny a syntetiky: nejrůznější výplně a podložky;
- z kusů různých látek: výplně do slamníků nebo čalounění;
- utěrky a bytový textil: vyrábí se z nich papír, bankovky nebo filtrační papíry.
A je toho daleko víc – odložený oděv se může díky recyklaci proměnit na náplně do polštářů, výplně autosedaček nebo na funkční izolační materiál! To hodně oceňuju!
Móda z druhé ruky je rozhodně trendy! (Zdroj: Samosebou.cz)
No a samosebou funkční obuv a oblečení putují z konťáčků na textil dále k organizacím, které je distribuují potřebným.
Recyklace se ale netýká jenom vyrobeného textilu, tedy textilu, který nám doma už dosloužil.
Negativní dopady lidský činnosti jsou aktuální téma, a tak nikoho asi nepřekvapí, že se řeší v mnoha směrech i vliv textilního průmyslu na životní prostředí a možnosti, jak negativním dopadům předcházet.
A tak návrháři, výrobci i inženýři věnují značný úsilí vývoji a testování nových a šetrnějších způsobů výroby textilu, ekologičtějších materiálů nebo právě hledají způsoby, jak využít textilní odpad a vyrobit z něj něco cool!
Recyklované plasty slouží k výrobě vláken na batohy, šaty, softshellové bundy, potahy do aut, ale třeba také boty?
Druhá ruka trhu s textilem a pomalá móda
Na vzestupu je módní trend, kterým je pořizování kousků z druhé ruky. Pamatuju si, když byl „sekáč“ synonymem něčeho nevábného, starého a ošuntělého.
Jenže doba se mění, naštěstí! A je to v závislosti hlavně na rychlé módě, která zahlcuje planetu dalším a dalším odpadem. Tak se zrodilo jak hnutí slow fashion, tak trend nakupování z druhé ruky.
Z pohledu oděvního průmyslu je hnutí slow fashion reakcí na rychlý koloběh konzumu řetězců s rychlou módou. Principy slow fashion by ideálně měly prorůst všemi patry výrobního řetězce – od návrhářů, výrobců a obchodníků po samotné spotřebitele. Ti všichni si v rámci svého přístupu musí uvědomit dopady výroby a distribuce produktů na pracovníky, společnost a celý planetární ekosystém.
Jde o udržitelný přístup k budoucnosti textilního a oděvního průmyslu, ale také o populární životní styl.
Podle aktuálních prognóz nepůjde jen o trend na jednu sezónu. Ekonomické analýzy říkají, že se bude objem trhu s módou z druhé ruky postupně zvyšovat.
Podle magazínu Forbes by jen v USA měl trh s tímto typem zboží během následujících 10 let nabýt až třikrát vyšší hodnotu oproti roku 2019, kdy činila 28 miliard dolarů!
Co je to slow fashion neboli „pomalá móda“?
Termín „slow fashion“ poprvé použila Kate Fletcherová z Centra pro udržitelnou módu v roce 2007. V článku publikovaném ve stejném roce v časopise The Ecologist uvedla: „Pomalé není opakem rychlého – není to dualismus – ale jiný přístup, ve kterém jsou návrháři, kupující, maloobchodníci a spotřebitelé více informováni o dopadech produktů na pracovníky, komunity a ekosystémy.“*
Oblečení z druhé ruky je prostě trendy. Kromě klasických sekáčů se ujaly další a další koncepty – například butiky s vybranými kousky, které vypadají jako ze stránek módních magazínů a často je vybírá stylista nebo někdo, kdo má oděvní průpravu a cit pro aktuální módní trendy.
Dále se rozrostly butiky s luxusním zbožím z druhé ruky (návrhářské kousky a značkové kabelky) a samozřejmě nechybí ani krámky zaměřené na vintage styl.
Na popularitě neztrácí ani dobročinné bazary, sousedské swapování (tedy výměna) a bleší trhy všeho druhu.
Jenže jen offline nestačí.
Covid-19 měl vliv i na trh s módou – jaký?
I tady to byl hlavně pandemický rok, který posunul online trend v módě ještě víc a znamenal další zásadní pohyb pro šatičky a botičky z druhé ruky.
Rozrostly se instagramové prodejní účty s ručně vybraným vintage a secondhandovým zbožím a návštěvy butiků nahradily e-shopy. A pozadu nezůstávají ani velcí hráči.
Ať už jde o více masové prodejce, nebo „niche“ módu a luxus – už téměř každý z takových hráčů na trhu s módou má online záložku, kde najdeme to nejlepší módní zboží z druhé ruky.
A v patách jim jsou i klasické obchodní domy – třeba ve Francii nebo ve Velké Británii zkoušejí ve svých prodejnách zavádět oddělení věnovaná jen a pouze secondhandovým kouskům.
Móda z druhé ruky je rozhodně trendy! Své o tom ví i slavná rodina Kardashianových. Rodina Jenner-Kardashian si založila vlastní e-shop, kde lze pořídit některý z jejich vyřazených kousků.
Jde ovšem o velmi luxusní zboží – značkové kabelky, boty a autorské šaty za ceny v řádu stovek i tisíců dolarů.
Podle mě je na slow fashion skvělý, že si vybere každý, nehledě na věk, velikost a styl.
Zásadní je, že jde o zboží z druhé ruky, a pokud si jako cestu tohoto životního stylu nevybereme naprostý minimalismus, kdy kupujeme jen to opravdu nutný, tak nás taková koupě může těšit aspoň o něco víc než nové tričko z řetězce.
No a pro mě osobně je ještě větší zábava to hledání pokladů z druhé ruky – miluju a ráda nosím kousky, který jen tak na někom nevidím. Originalitu beru jako další velkou výhodu!
Za povšimnutí stojí, že podle výsledků nejnovějšího rozboru směsného komunálního odpadu z roku 2020, který provádí každé dva roky EKO-KOM, tvoří textil pouhých 1,8 % objemu odpadu.
Co říct na závěr? Asi jen to, že stejně zkusím nakupovat oblečení co nejméně. Ale když už si budu chtít dopřát, tak se mrknu po něčem vyrobeným minimálně s příměsí recyklátu nebo rovnou po nějakým cool kousku z druhý ruky.
No a třídění obalů, ve kterých to pořizuju nebo si to nechám posílat, to už je snad úplně samosebou!
Třiďte odpad, má to smysl!
*Zdroj: https://www.perwoll.cz/cs/uvodni-stranka/perwoll-rethink-fashion-domovska-stranka.html