Zdroj: Shutterstock.com

Obaly výrobků, jejich recyklovatelnost a uhlíková stopa

21.01.2022 – 4 min. čtení

S pojmem „uhlíková stopa“ se setkáváme čím dál častěji. Nejinak je tomu v souvislosti s potravinami a obaly. I výrobci obalů se pod vlivem mnoha faktorů snaží při výrobě obalů čím dál více pracovat v souladu s principy trvalé udržitelnosti a řeší, jak by měl vypadat klimaticky optimální obal. Pomoci se v této oblasti snaží pracovní skupina odborníků INICIATIVA21. Jak je to s obaly výrobků, jejich recyklovatelností a uhlíkovou stopou? Více v článku na Samosebou.cz!

Uhlíková stopa tvoří součást tzv. ekologické stopy. Vyjadřuje naši produkci a spotřebu v souvislosti s emisemi skleníkových plynů, které se vyskytují v atmosféře Země a přispívají ke skleníkovému jevu. Mohou být přírodního původu (metan, vodní pára), svou činností je ale uvolňuje také člověk. Toto měřítko lze aplikovat na veškerou činnost a produkty.
Podrobněji v článku Uhlíková stopa – co to je a můžeme ji ovlivnit?.

Vývojem a produkcí obalů, které tvoří po spotřebování obsahu nemalou část odpadů, se zabývá nejen ve firmách řada odborníků.

DOBRÉ VĚDĚT

INICIATIVA21 je pracovní skupina organizovaná Českou asociací oběhového hospodářství (ČAObH). Sama sebe definuje jako „dobrovolný nepolitický svazek občanů a korporací, které spojuje především zájem o šetření primárních zdrojů a snižování negativních dopadů na životní prostředí a lidské zdraví. Řešení spatřujeme konkrétně ve snižování množství nevyužitelných odpadů a obecně v prosazování principů oběhového hospodářství.“
Pracovní skupinu tvoří zástupci výrobců potravin či drogistických a kosmetických produktů. Odborná stanoviska doplňuje třeba Asociace českého tradičního obchodu, Státní zdravotní ústav nebo společnost EKO-KOM.

Jedním z aktuálních cílů členů INICIATIVY21 je hledat řešení, díky kterým by bylo možné snižovat negativní dopady na životní prostředí a také vyprodukované množství odpadu.
Podle vyjádření Miloše Kužvarta, výkonného ředitele ČAObH, tvoří hlavní část komunálního odpadu obalové odpady, a to v objemu cca 1,23 milionu tun za rok.
Z tohoto množství je cca 76 % použitých obalů vytříděno a předáno k dalšímu zpracování, míra dotřídění pro recyklaci je přibližně 96 %, vyjma plastového odpadu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu
Příspěvek sdílený obaly 21. stoleti (@obaly21)

Obaly v první řadě zachovávají kvalitu výrobků, měly by však být i snadno recyklovatelné. (Zdroj: Instagram.com/Obaly21)

„Od pravěku“ obaly slouží člověku…

Obaly používáme už od pravěku, jen za tu dobu vývoj značně pokročil a stále pokračuje. Dříve používané obaly z kůže, dřeva či keramické nádoby nahrazuje nespočet materiálů od plastů po různé kombinace materiálů, které více vyhovují aktuálním požadavkům.

Lukáš Grolmus, ředitel oddělení komunikace společnosti EKO-KOM

Design každého obalu je vlastně kompromis mezi jeho funkcemi, vlastnostmi a jeho finální recyklací.

Obaly totiž plní různý účel (přepravní, ochranný, prodejní, informativní atd.), hlavní cíl ale zůstává stejný: zachovat kvalitu výrobku.
K tomuto požadavku se ale poslední dobou přidává čím dál větší důležitost snadné recyklovatelnosti obalu a plnění požadovaných norem.

ZAPAMATUJTE SI

Výrobci, kteří uvádějí produkty do oběhu, jsou podle platné jurisdikce povinni zajistit zpětný odběr a využití jimi produkovaných obalů.
Snadná recyklovatelnost, respektive využitelnost obalového odpadu, snižuje náklady dalšího nakládání s ním, které výrobci hradí. Náklady za zpracování obalů ale hradí i spotřebitel v ceně zakoupeného výrobku, proto je v zájmu výrobců produkovat dobře recyklovatelné obaly, které však zároveň dostatečně plní ochrannou funkci zboží.

Recyklovatelnost obalu ale nemusí být z hlediska uhlíkové stopy vždy jednoznačně nejdůležitějším kritériem. Jedná se třeba o situace, kdy by v důsledku preferování recyklovatelného obalu vznikalo více potravinového odpadu, protože by došlo ke znehodnocení potravin, nebo by se zvýšila produkce CO₂ při distribuci v souvislosti s hmotností či objemem.

Další kritérium, které je třeba vzít v potaz, pak nabízí technologický proces recyklace obalu, při kterém by vzniklo větší množství CO₂, než kolik bychom mohli ušetřit například při jeho energetickém využití.

Jako „klimaticky optimální obal“ lze označit takový, který zanechá co nejnižší tzv. karbonovou stopu.

Co je „karbonová stopa obalu“?

Uhlíkovou stopu definuje VŠCHT Praha* takto: „Uhlíková stopa (angl. carbon footprint) určitého produktu je celkové množství CO₂ a dalších skleníkových plynů vyjádřených jako CO₂ ekvivalenty uvolněných do prostředí ve vztahu k životnímu cyklu daného produktu.“

Při posuzování environmentální stopy obalu je důležitý kontext – tedy nezaměřit se pouze na materiál použitý při výrobě určitého obalu, ale zohlednit celý výrobní proces. Produkce CO₂ může být při výrobě materiálu použitého k výrobě obalu nejnižší, stejně tomu může být i při samotné výrobě obalu, ale tam dopad obalů na životní prostředí nekončí.
Komplexnější pohled na konkrétní vliv na životní prostředí přináší metoda posuzování životního cyklu výrobku (LCA).

Ta zohledňuje všechny navázané kroky, ve kterých se vstupy přeměňují na výstupy, a to se týká také jejich spojnic. Zahrnuje tedy i energie nebo pomocné materiály, které musí být kromě hlavního produktu také vyrobeny a po využití odstraněny.

Obaly a udržitelnost

Již dnes mohou výrobci hodnotit vliv obalu na udržitelnost v souvislosti s produkcí CO₂. Disponují informacemi o funkčnosti, výrobě i logistice – tyto vstupní informace stačí pro odhad produkce CO₂ pro domácnost.

ZAJÍMAVOST

V listopadu 2009 byly zveřejněny výsledky studie realizované metodou LCA, která posuzovala ekologickou šetrnost většiny nápojových obalů používaných v ČR.
Studie se zaměřila na to, jaký dopad na globální oteplování, poškození ozonové vrstvy nebo například acidifikaci má životní cyklus obalů od těžby surovin přes výrobu obalu až po vznik odpadu.
Podle výsledků mají nejmenší dopad nápojové kartony a vratné sklo, největší dopad má nevratné sklo.

Výrobci ale nemusí disponovat třeba informacemi o vlivu určitého obalu na vznik potravinového odpadu v domácnosti. S nedostatkem informací se také potýkají v souvislosti s produkcí CO₂v průběhu nakládání s odpadem z obalů.

plasty

Čisté, nebo špinavé? Jak správně třídit různé druhy odpadů?

A co z toho všeho vyplývá pro nás, spotřebitele?
Nejlepší je používat zdravý selský rozum.
Zboží a jeho balení bychom měli vybírat podle toho, co od něj opravdu potřebujeme, a obal po použití odkládat do tříděného sběru, kde si s ním odborníci poradí.

Kromě celosvětové snahy mnoha odborníků je neméně důležitá naše vlastní snaha a hledání cest, jak se chovat k životnímu prostředí ohleduplněji. Svoji trvale udržitelnější cestu můžeme začít už vlastním životním stylem – třeba heslem našich babiček: snažit se neplýtvat, věci využívat či předávat dalším potřebným. Nakupovat s rozvahou a vyprodukovaný odpad správně třídit, protože to má smysl!