Jitka Boho: třídí jako bohyně?

Jitka Boho je zpěvačka, moderátorka, influencerka a bývalá miss ČR. A na svém Instagramu se nevyhýbá ani tématu třídění odpadu! Nenech si na Samosebou.cz ujít rozhovor, při kterém jsme s Jitkou probrali hromadu zajímavostí z jejího života.

Jak by se stručně představila Jitka Boho? Čemu se v poslední době věnuješ nejvíc?

Nejvíc se věnuji zpěvu a moderování, často to bývá kombinace obojího, ale v poslední době převažuje moderování, až mě to samotnou překvapilo! Dost jsem se v tom našla a baví mě to. Mám za sebou i těžší moderace, například jedna z posledních byla velká konference pro velké IT společnosti, které se účastnili lídři v oboru a kde jsem vedla i panelové diskuse, což byl opravdu křest ohněm (smích). Mělo to myslím docela úspěch a rozhodně mě to zase posunulo dál. A i když toho moderování mám už dost za sebou, tak ta tréma tam stejně pořád trochu je, stejně jako u zpívání.
Zpívání mě baví taky moc, chtěla bych rozhodně vydat album a víc se do toho ponořit. Říkala jsem, že zpívání neberu jako něco, co by mě mělo živit, nekladu na to takový důraz a nedělám to „na křeč“. Ale na druhou stranu to nechci dávat stranou, protože pak cítím, že mi to chybí. Třeba teď, jak se rušily akce, jsem cítila, jak mi to chybí! Takže se chci zaměřit na vlastní tvorbu a letos něco vydat!

Jak jsi s moderováním začala?

S moderací jsem začala už v roce 2010, tehdy šlo o castingy České Miss, jezdili jsme po 13 krajích, moderovalo se to v obchodních centrech a bavila mě i tam ta interakce s publikem, takže kdybych se měla zaměřit čistě na moderování, zvítězilo by živé moderování s lidmi, s publikem.
Ale baví mě i moderování ve studiu, což jsem zjistila během příprav na Snídani s Novou. Je to asi o zvyku.

Jaký je tvůj běžný den, čemu se v poslední době nejvíce věnuješ?

Den pro mě začíná většinou v šest ráno, kdy poklidím, vzbudím Rozálku, odvezu ji do školky, v osm jsem zpátky a můžu se věnovat práci a přípravě na zpívání a podobně.
Poslední dobou jsem taky začala malovat na kamínky, je to pro mě skvělý relax. Uklidňuje mě nejrůznější tvoření s Rozálkou, mám to prostě moc ráda!
Jinak, jak jsem naznačila, součástí mého běžného dne je práce – zpěv a moderování a samozřejmě Instagram, který je taky určitě mou prací.

Jak k Instagramu přistupuješ?

Co se týče Instagramu, moc si vážím dlouhodobých spoluprací. Občas se vyskytnou nějaké hejty, ale nemám jich tolik, lidi prostě vidí, že se spojení s nějakou značkou věnuji dlouhodobě a taky že se věnuji tematice ekologie a udržitelnosti a snažím se motivovat ke třídění odpadu a podobně.
Snažím se najít kompromis, aby můj obsah lidi bavil a neštval, a hlavně – vše si musím vždycky sama vyzkoušet, abych nepropagovala něco, co se mi nelíbí a čemu nevěřím.
Nedělám to jen kvůli penězům, už jsem i spoustu spoluprací odmítla, i takových, které byly skvěle zaplacené. Ale takovým směrem já jít nechci, je pro mě důležitý obsah, za kterým si musím stát.

Jak to máš s tříděním odpadu? Víme, že třídíš, ale vzpomeneš si na svoje třídicí začátky? Třídilo se u vás doma, nebo sis to osvojila až v dospělosti?

Budu upřímná, odpad třídím dlouho, ale řekla bych, že až teď v posledních letech se na to opravdu zaměřuji.
Před řekněme pěti lety jsem občas nějaký plastový obal vyhodila do směsi, neprožívala jsem to tolik, ale teď vnímám, že to opravdu stojí za to, člověk má hned lepší pocit!

Jasně, musí se tomu věnovat občas více energie nebo spíš času, není to jen, že přijdu ke koši a vyhodím, snažím se nad tím víc přemýšlet. Já třeba kontroluju vzadu na obalech ty symboly a Rozálka to dělá taky! Kontrolujeme si to třeba u plastů, abychom zjistily, jestli to může jít do žlutého kontejneru na plasty a podobně. Takže bych řekla, že dnes už je to trošku více profi (smích).

U nás doma se vždycky třídily plasty a papír. Díky tomu, že jsme topili v kamnech, se papír využíval na zátop.
Ale hlavně si vybavuji, že dřív byl u nás ve škole sběr papíru, myslím, že to možná funguje ještě teď, takže jsem papír sbírala i do školy, kromě těch dalších věcí, co se sbíraly, jako hluchavky nebo list břízy. A pamatuju si, že naše třída nebyla ve sběru ta nejúspěšnější (smích).

 U Jitky doma se třídilo vždycky. (Zdroj: Michaela Halvová)

Celkově u mě to téma třídění je podle mě takových osm let, a pořád se učím!
Někdy mě samotnou při kontrole recyklačních symbolů něco překvapí a já si řeknu: „Tyjo, tak to jsem nevěděla, že tohle může do plastů!“
Občas jsem díky tomu nadšená, někdy zklamaná, když takhle zjistím, že jsem koupila něco, co absolutně nemůžu vytřídit a musím to hodit do směsi, ale zase vím, že příště už najdu nějakou alternativu.

Ale jak říkám – chce to čas a možná to nejde úplně vždycky. Ale řídím se heslem, že i ten malý krok může planetě pomoci. Když se každý zamyslíme a uděláme nějakou malou věc, která přispívá k tomu, aby planeta tolik netrpěla, tak je to jedině dobře.
A ráda ostatní k třídění motivuji, ale nutit nikoho samozřejmě nelze. Každý si na to musí přijít sám, ale je dobré asi nějaké opakování a milé upozorňování, že je potřeba třídit. I proto jsem se zapojila do spolupráce se Samosebou.cz, abych tu myšlenku šířila dál.

Máš nějaké domácí třídicí tipy – speciální koš na třídění, tašky nebo tak? A jaké komodity třídíš?

Já mám ty barevné tašky na třídění – oranžová, zelená, žlutá, modrá a ty občas využívám, když jdu ke kontejnerům, protože se tam toho odpadu vejde docela dost.
Jinak v bytě nemám tolik prostoru a myslím, že to je častá výmluva, ale já to mám takhle:
pod dřezem mám koš na směsný odpad, vedle toho papírovou tašku na skořápky pro slepičky a vedle mám velkou tašku rozdělenou na dvě přihrádky na papír a na plast a do papíru si odkládám i sklo, kterého nemám moc. A když jdu ke kontejneru, tak si to vytřídím, jak potřebuju.
A chodím s odpadem častěji, třeba každý třetí den, i z toho důvodu, že například u plastu, když tam mám misku od masa, tak to nevoní (smích).
Taky třídím kovy – na to jsem si udělala na lince takovou hezkou skleněnou nádobu, kam třídím víčka od jogurtů, obaly od Kinder vajíček a podobně. A když se to naplní, tak z toho udělám kuličku a jdu to vytřídit.

Takže takhle to dělám já a vyhovuje mi to, šetřím místo a navíc kolem kontejnerů stejně chodím každý den, takže vzít tu tašku a vytřídit odpad je pro mě maličkost, opravdu máme ty kontejnery ani ne 100 metrů!

Jak to je u vás doma s bioodpadem – máš možnost kompostovat?

Je pravda, že v tomhle zatím pokulhávám. Ale Ježíšek mi nadělil domácí kompostér!
Takže se z toho těším. Kompostovat je můj sen a je pravda, že mi vyhazování bia do směsného vadí.
Nevybavuji si, že bych tu měla někde poblíž kontejner na bioodpad, trošku to tu chybí. Ale pečivo a skořápky dávám slepičkám a odřezky od zeleniny začínám dávat do kompostéru a moc se těším, jen se s ním musím naučit pořádně pracovat.
Přemýšlela jsem i o kompostéru se žížalami, ale i to je takové malé umění se to naučit. Ale je fajn, že i v bytě se to takhle dá řešit.

Vedeš k třídění i dcerku? A jestli ano, jak? Máš nějaké tipy pro rodiče, jak například s dětmi „třídit hrou“?

Já jsem se věnovala třídění s Rozálkou od malička, měly jsme takovou třídicí hru, kde jsme spojovaly barvy kontejnerů s jednotlivými odpady formou takového pexesa, a tam se to naučila v necelých dvou letech! A od té doby se v tom orientuje.
A myslím, že kdyby někdo udělal průzkum po mateřských školách, zjistil by, že ty děti o třídění leccos vědí!
Není to téma, o kterém by nikdy neslyšely, a je to dobře, ve školkách a školách se třídí, děti se k tomu soustavně vedou, někde mají i kompostéry, kde jsou právě ty žížaly, o které se musí naučit starat.
Takže ano, je dobře dětem tohle téma od malička hrou vštěpovat a zapojit je, chodit s nimi třídit, ať sešlapují.
Rozálku takhle zapojuji, sešlapujeme odpad a taky hodně využíváme krabice. Než je vytřídíme, tak je rozstříháme, pomalujeme, uděláme si domeček nebo mikrovlnku, Rozálka má velkou fantazii a líbí se jí to. Takže třídit chodíme spolu, a když spolu jdeme do lesa, vezmeme si tašku na odpadky a bere to jako takový závod, kdo jich nasbírá víc! Takže bych řekla, že třídění bere jako běžnou součást života, a to jsem prostě chtěla.

Jitka je žena mnoha talentů. (Zdroj: Alexandra Malechovský)

Jak moc je náročné být víc „eko“ i s malým dítětem? Jsi více „zelený“ typ rodiče – jednorázové plenky a tak?

Já už jsem to říkala několikrát, že nejsem bio-eko-zerowaste máma, opravdu jsou na tom některé maminky líp, já jsem pořád taková ta „normální maminka“, která se snaží být víc zelená, ale ještě nejsem dokonalá. Mám se ještě co učit a zlepšovat.

Co se týče plenek, ty už hodně dlouho nepoužíváme, ale kdybych teď měla tu možnost, zvolím nějaké ekologické. Když jsem měla Rozálku, tak nějaké ekologické byly, ale rozhodně nebyly tak dostupné jako teď. A bylo to finančně náročnější!
Dnes bych řekla, že je to lepší s dostupností i s cenou, a je fajn, že se člověk může rozhodnout pro tu ekologičtější variantu nebo vůbec jednorázovky nepoužívat.
Ale zase je to i o tom čase! I bezplenková metoda je fajn, ale to je zase jiné téma a to taky nejde vždy. Ale kdybych měla další miminko, budu jasně volit ten ekologičtější způsob.

Co další eko vychytávky v domácnosti, máš nějaké a podělíš se s námi o ně? Případně i eko vychytávky „na ven“ – třeba vlastní hrneček na kávu, látková taška na nákup apod.?

Tašky rozhodně, pokud nezapomenu a nejedu nakoupit nečekaně, což mě pokaždé pak štve, když zjistím, že s sebou nic nemám.
No vida… To mě tak napadá, že pro tyhle případy bych měla mít tašku na nákupy vždycky v autě! No vidíte (smích), tak aspoň mě to napadlo teď, jak se zlepšit!
Jinak mám vlastní síťovky, mám sáčky na zeleninu a pečivo, ale přiznám se, že i ten mikrotenový občas použiju, právě, když je zapomenu doma. To se stane!
Ale i ty mikrotenové sáčky se snažím schovávat, vyčistím je a použiju znova.
Takhle to dělala i moje babička, ta je dokonce i prala (smích) a pak sušila na topení, aby je mohla znovu použít! Myslím, že to je o tom neplýtvat, nehromadit a snažit se znovupoužívat.

To samé platí o těch hrnečcích. Mám svůj, samozřejmě, ale teď si nemůžu vzpomenout, kdy bych ho použila naposledy, ale prostě proto, že kafe piju doma! (Smích)
Ale kdybych plánovaně šla do kavárny na kávu s sebou, hrneček si vezmu. A také vlastní krabičky na jídlo jsou fajn, to vás taky nic nestojí, prostě máte krabičku a používáte ji opakovaně a to je ideální.

Máš pocit, že se celebrity více zajímají o eko témata, třídění odpadu a další s tím spojené otázky a že je to něco, čím by se měly zabývat?

Rozhodně si myslím, že se řeší udržitelnost, někdy je to taky marketing určitých značek, ale na druhou stranu, proč ne?
Pokud je tam ten krok k lepšímu, jsem jedině pro. Je důležité se o tom bavit, protože už to není ani za pět minut dvanáct, ale pět minut po dvanácté, je to s námi v tomhle ohledu špatné a je důležité k tomu vést děti, to je budoucí generace, která to zas pak bude předávat dál a budou se následně vymýšlet další věci, které planetě pomůžou a odlehčí. Technologie jde tolik dopředu a v otázce ekologie a udržitelnosti se to zlepšuje. 

Když si vzpomenu na dobu, kdy mně bylo 14–15 let, tak si nevybavuji, že bychom kdy řešili nějakou udržitelnost, ani to slovo nebylo, aspoň mám ten pocit. A je fajn to řešit a šířit to dál. Vnímám celkově větší ohleduplnost k životnímu prostředí i tak, že je kolem více vegetariánů a veganů. Do toho bych samozřejmě nikoho nenutila, ale určitě je fajn zamyslet se aspoň nad tím, jestli maso potřebujeme mít opravdu každý den. A všechno souvisí se vším! Mám krásnou knihu „I na zvířatech záleží“ a tam je to velmi dobře popsané. Nespokojit se jen s povrchem, ale jít k jádru věci a do hloubky, to je, myslím, důležité.

Ekologie a trvalá udržitelnost jsou témata, kterým se Jitka ráda věnuje. (Zdroj: Michaela Halvová)

Vnímáš ohleduplnější přístup k životnímu prostředí i při pracovních příležitostech? Máš nějaké příklady?

Naposled jsem se účastnila eventu, kde se představovaly tablety na praní, které jsou ekologičtější, a u této spolupráce jsem se třeba hodně rozhodovala, protože mi nestačí, že někdo přišel s něčím, co je ekologičtější.
Potřebuju se podívat na tu společnost, zjistit, jaké má projekty a co skutečně pro udržitelnost dělá, než řeknu, že tam půjdu a s tou značkou se spojím.
Takže jsem se dívala na jejich stránky a zjistila jsem, že se otázce udržitelnosti věnují intenzivně a soustavně, mají spoustu prostoru a programů, které tomu věnují, a to mě mile překvapilo a potěšilo.
Mají také nastavené cíle do dalších let, které můžou jít ostatním firmám příkladem. Takže vnímám, že mě oslovují klienti, kteří se udržitelnosti věnují nebo jdou na trh s udržitelnější variantou nějakého produktu.
A myslím, že je dobré ukázat, že i ty velké korporátní značky se na životní prostředí a ekologii zaměřují, protože je spoustu lidí kupuje, a když budou mít zákazníci možnost si vybrat udržitelnější produkt, je to motivace k zamyšlení a k tomu si o tom něco víc dohledat a zajímat se.

Jaké máš pracovní plány na blízkou budoucnost, budou mít fanoušci možnost vidět tě zase třeba v nějakém televizním pořadu, jako byla „Tvář“?

O další „Tváři“ nevím, nic takového zatím v plánu nemám, ale docela mi to chybí, a kdyby se něco podobného naskytlo, vrhla bych se do toho po hlavě! Teď mám v plánu nějaké koncerty.

Je fajn něco malého, co pomůže planetě, změnit. I vám to udělá radost v tom, že jste něco dokázali!
Všechno, co prospěje přírodě, musí přece zákonitě hřát u srdce. Moc děkuju všem, kdo třídí, děkuju všem, kdo o tom teď začnou třeba více přemýšlet…

A tobě přejeme, Jitko, totéž a moc děkujeme za milá slova, ať se ti daří!