Infografika: zajímavosti o biologicky rozložitelném odpadu v datech a číslech

Téma biologicky rozložitelného odpadu je po celém světě z mnoha důvodů velmi aktuální. Podle výsledků dlouhodobých analýz směsného komunálního odpadu realizovaných v českých domácnostech tvoří bioodpad cca 25 % hmotnostního objemu popelnic. To je ohromné množství nevyužitých zdrojů. Proč a jak zacházet s bioodpadem a další zajímavosti a fakta přináší článek a infografika na Samosebou.cz!

Člověk odjakživa produkuje biologicky rozložitelný odpad – patří k životu člověka na Zemi stejně jako to, že k životu potřebuje kyslík, vodu nebo jídlo.
I jako sběrači bobulí či lovci mamutů, středověcí rytíři, prvorepublikové dámy, kojenci nebo jako mileniálové produkujeme (bio)odpad a zanecháváme za sebou tzv. uhlíkovou stopu.
Její velikost ovlivňuje celá řada faktorů, na které my vliv nemáme, některé ale svým přístupem ovlivnit můžeme.

V průběhu času došlo k dramatické změně ve složení (bio)odpadu, ale také ve vyprodukovaném množství a mění se i přístup k nakládání s odpady.

V současné době představuje produkce a (ne)nakládání s bioodpadem komplexní a celosvětový problém – někde je zdrojů přebytek a i přes možnosti a vyspělé technologie chybí dostatečná snaha o prevenci a předcházení jeho vzniku, stejně tak systematický přístup k jeho efektivnímu využití.
Jinde na světě lidé trpí akutním nedostatkem potravy a absencí systému, který by jim pomáhal či umožňoval situaci s odpady jakkoli řešit, o edukaci nemluvě.

Že je situace týkající se produkce bioodpadu celosvětovým problémem, dokládají čísla v infografice Samosebou.cz. (Zdroj: Samosebou.cz)

Bioodpad – kde ho produkujeme nejvíce?

Z hlediska produkce uhlíkové stopy představuje největší zátěž nakupované zboží (spotřeba potravin), spotřeba energií (bydlení), doprava a nemalý podíl tvoří také náš přístup k nakládání s odpadem.

Většina z nás žije standardním konzumním způsobem života, při kterém produkujeme odpady a zanecháváme na Zemi uhlíkovou stopu. To ale neznamená, že bychom neměli jíst, jezdit do práce či na dovolenou nebo že bychom měli spát pod širákem v kůžích.

Pro zajímavost se můžeme v grafu níže podívat na skladbu uhlíkové stopy obyvatele Prahy.

Jaká je průměrná skladba uhlíkové stopy obyvatele Prahy, můžete vidět v grafu. (Zdroj: Samosebou.cz)

I díky jen drobným změnám ve svých zvycích můžeme zmenšit svoji uhlíkovou stopu. Je důležité si uvědomit, že ohleduplnější přístup každého z nás může být v součtu velkým přínosem pro přírodu.

Potravinová uhlíková stopa

Každý obyvatel ČR ročně vyprodukuje v souvislosti s potravinami průměrně přibližně 2 tuny CO2 ekv., nejedná se ale o finální hodnotu.¹

Z hlediska podílu jednotlivých druhů potravin má na celkovou hodnotu uhlíkové stopy největší dopad zejména spotřeba masných a mléčných produktů, která představuje cca 75 % emisí skleníkových plynů uhlíkové stopy potravin. Důležitou roli v zátěži pro životní prostředí hraje intenzita chovu zvířat, krmivo a způsob chovu a další proměnné.

Z hlediska produkce uhlíku následují obiloviny a rýže, ovoce a zelenina a pak další potraviny.

Pro porovnání strava bohatá na maso a mléčné výrobky představuje průměrně v přepočtu na obyvatele na rok cca 2 624 kg CO2 ekv., strava, která z masa obsahuje pouze ryby, pak cca 1 427 kg CO2 ekv. a vegetariánská strava přibližně 1 391 kg CO2 ekv.³

Velikost svojí uhlíkové stopy můžeme do značné míry ovlivnit výběrem toho, co a kdy jíme. To ale neznamená, že se z nás musí stát vegani – k tématu se vrátíme dále v článku.

Velmi důležitou roli v produkci potravinového odpadu hraje také neznalost některých pojmů.

Jaký je rozdíl v datu spotřeby a minimální trvanlivosti?

Při předcházení vzniku odpadu je podstatnou informací pro spotřebitele označování potravin „datem spotřeby“ a „minimální trvanlivosti“, což je povinný údaj, který musí výrobci uvádět na obalech potravinových produktů.

Podle odhadů studie realizované v EU stojí za zhruba 10 % potravinového odpadu nesprávná interpretace údajů o datu spotřeby ze strany spotřebitelů. Proto je dobré vědět, že:

• datum „minimální trvanlivosti“
  je datum, do něhož si potravina zachová při správném skladování specifické vlastnosti;
• datum „spotřebujte do“
  vymezuje lhůtu pro spotřebu potraviny, po jejímž uplynutí nebude považována za bezpečnou pro lidskou spotřebu, a to i za předpokladu, že byla po celé předchozí období správně skladována.

Obaly jsou v mnoha případech nedílnou součástí produktů a plní několik důležitých funkcí. Tady také stojí za zmínku, že jsou obaly vyráběny z různých druhů materiálů (podrobněji v článku Co je obal? Jaké jsou druhy a funkce obalů?).
I díky jejich vhodnému výběru a nakládání s nimi ve chvíli, kdy se stanou odpadem, se tato rozhodnutí promítají do velikosti naší uhlíkové stopy.

Pokud bude maso zabaleno v masivním jednorázovém obalu z plastu, bude představovat větší zátěž než jednorázový plastový vakuový sáček. Zcela jistě svoji uhlíkovou stopu budeme zvyšovat netříděním odpadu, protože tak neumožníme jeho materiálové využití.

Jak předcházet potravinovému odpadu?

Z hlediska obecného nakládání s odpady, tedy i s bioodpadem, se uplatňuje obecně platná hierarchie pro nakládání s odpady, která se opírá o principy environmentální udržitelnosti.
Největší preference v přístupu k odpadům patří prevenci vzniku odpadu. Následuje opětovné použití, recyklace a využití a nejméně žádoucí je odstranění odpadu.

Hierarchie environmentálního přístupu k odpadu, tedy i bioodpadu, klade největší důraz na prevenci. (Zdroj: EKO-KOM, a.s.)

Můžeme si myslet, že náš přístup nic nezmění, ale není to tak. My, jakožto spotřebitelé, jsme důležitou hybnou silou a vlastně ani není potřeba radikálních kroků – rozhodnutí žít o vodě a vzduchu opravdu nejsou na stole.

Předcházet plýtvání potravinami můžeme například takto:

• Plánování nákupu potravin
  Pokud si naplánujeme, co budeme v týdnu vařit, a podle toho si nakoupíme, pak je přesně tohle efektivní způsob, jak je možné se vyhnout plýtvání potravinami

• Pestrou stravou
  Pomohou i drobnější změny v našich návycích, které odpovídají zásadám pestré a zdravé stravy. Na světě je tolik dobrých jídel – nemusíme přece jíst masné výrobky každý den. To přispěje nejen ke snížení naší uhlíkové stopy, ale taková úprava jídelníčku značně prospěje i našemu zdraví a navíc ušetří naši peněženku.

• Nákupy u lokálních producentů
  Pokud máme v okolí možnost nakoupit maso, mléčné výrobky, vajíčka, ovoce či zeleninu od lokálního chovatele, je to nejlepší volba. Můžeme se doptat na chov a krmení zvířat, vybrat si přesně takové maso, jaké chceme, a ušetříme i nemalé množství obalů, které jsou potřeba pro bezpečnou přepravu produktů na dlouhé vzdálenosti.

  Do uhlíkové stopy potravin je potřeba započítat i dopravu – hovězí z Argentiny představuje násobně větší zátěž pro životní prostředí než maso koupené od farmáře z Česka; pokud je z okolí, je to ještě lepší!

  Čím dál populárnější jsou také samosběry ovoce či zeleniny.

• Sezónnost
  Jahody v lednu? Borůvky v únoru a broskve v březnu? Pohádka o 12 měsíčcích je v mnoha domácnostech běžnou realitou, a ano, proč by nebyla, když máme ty možnosti, které Maruška neměla. Z mnoha důvodů je ale ideální konzumovat sezónní produkty.

A velmi důležité je třídit správně odpad…

Jaké možnosti třídění bioodpadu máme v České republice?

V ČR máme celou řadu možností, jak nakládat s bioodpadem. Pokud máme dům se zahradou, pak můžeme bioodpad využívat různě – některé potravinové zbytky můžeme využít při chovu zvířat, odpad rostlinného původu, popel ze dřeva či sáčky od čaje můžeme dát na kompost.
Alternativou pro ty, kdo žijí v bytě, může být pro část bioodpadu využití tzv. vermikompostéru.

Pokud nemáme výše uvedené možnosti, závisí řešení nakládání s bioodpady na konkrétní obci. Od roku 2015 mají obce povinnost zajistit pro domácnosti místa pro odkládání bioodpadů, každý rok v měsících od 1. dubna do 31. října.

Způsob třídění bioodpadu je v kompetenci obcí – někde poskytují bezplatně či za poplatek domácí kompostéry či sběrné nádoby na bioodpad.
V některých obcích je na předem určeném místě možnost třídit bioodpad do přistavených velkoobjemových kontejnerů, jinde zase mohou obyvatelé odložit bioodpad do sběrných dvorů či kompostáren, příp. se jedná o kombinaci možností.

Informace o správném třídění odpadu najdeme na samolepkách, jimiž jsou sběrné nádoby označeny, nebo nám je poskytnou na příslušném obecním úřadě.

Vytříděný bioodpad je možné recyklovat v hodnotnou zeminu nebo energeticky využít k výrobě tepla, které pak může posloužit například k vytápění domácností.
Díky třídění a využití bioodpadu šetříme místo na skládkách a předcházíme při neřízeném hnití bioodpadu vzniku metanu.

Třiďte (bio)odpad, má to smysl!

1. HAVEL, Milan, Moje uhlíková stopa, [online]. [Cit. 2022-31-08]. Dostupné z: https://arnika.org/moje-uhlikova-stopa

2. PECKA, Aleš, VODIČKA, Viktor, Udržitelná spotřeba při nákupu potravin. Studie Rada kvality ČR. 2021.

3. HAVEL, Milan, Moje uhlíková stopa, [online]. [Cit. 2022-31-08]. Dostupné z: https://arnika.org/moje-uhlikova-stopa