Jak vypadá eko květinářství a na co myslet při výběru pugétu?

Green Decor jsou květinářství, která mají v podtitulu „poctivý kytky“.
Protože i u květin bychom měli myslet na jejich původ, podobně jako u potravin.
Jak dnes vypadá květinový byznys, prozradí Samosebou.cz v rozhovoru Ivana Vodičková z „Výkvětu“, který se zasazuje mimo jiné o to, aby se šířila osvěta v oblasti pěstování květin a zlepšily se podmínky prodeje těch farmářských, a floristka a farmářka Michaela Krobová.

Řeší lidé při koupi květin, odkud pocházejí nebo jak se pěstovaly? 

Ivana: „Výkvět“ vzešel z potřeby farmářů, ale je pravda, že já i zakladatelka Jolana jsme si uvědomily, že žijeme v době, kdy se lidé zajímají o původ svého jídla nebo oblečení, ale u květin je to mnohdy nenapadne.
Bylo zajímavé vnímat konvenční floristy, kteří k tomu došli z úplně druhé strany, tedy proto, že vázali pugéty z neekologických květin a projevilo se jim to časem na kůži na rukou, protože za mnohými druhy květin je opravdu velká uhlíková stopa: květiny sem putují přes půl zeměkoule a taky podle toho vypadají.

Souvisí to s používáním silných chemických postřiků, které mají za cíl, aby květiny vydržely transport?

Ivana: Přesně tak. Dobrý příklad je „Red Naomi“, jedna z nejpěstovanějších růží na světě.
Je to extrémně náročná květina z hlediska hospodárnosti a s negativním dopadem na trvalou udržitelnost zejména s vodou. Dá se říct, že plantáže „Red Naomi“ jsou podobné sweatshopům, které vyrábějí ultralevné oblečení pro systém fast-fashion.

Za krásnou květinou, zůstává nejen velká uhlíková stopa.
(Zdroj: Instagram.com/westflor_uk)

Co je ekologie ve spojitosti s květinovým byznysem?

Ivana: Určitě je to o pěstování s ohledem na planetu, na půdu. Princip je vracet půdě to, co si z ní beru. Může se to zdát jako banální věc, ale v zemědělství se na tyhle principy celkem zapomnělo.
Souvisí to se systémem, kdy si neustále něco bereme a drancujeme, ale neuvědomujeme si, že pokud chceme, aby ta půda sloužila a my z ní mohli profitovat, musíme jí vracet, co si z ní vezmeme. Jde o respekt k přírodě.
To, že někdo pěstuje lokálně, nemusí znamenat, že to dělá proto, že je to teď trendy, ale protože to má mnohem větší smysl než věci dovážet přes půl světa.

Jak poznat pěstitele, kteří se tímhle řídí?

Ivana: Jde o lidi, kteří se snaží pěstovat květiny s ohledem na přírodu a na sezónnost. Zároveň chtějí a potřebují koncového zákazníka vzdělávat, protože v Čechách ta sezónnost opravdu nabídku ovlivňuje, podobně jako u jídla – třeba u zeleniny.

Zákazníci by si měli uvědomit, že je normální mít v prosinci větvičky, a ne rozkvetlé kytky, a tak k tomu přistupovat. Lokální udržitelné farmaření květin je náročné v tom, že farmáři často nemají kapacity ani prostředky vést  ještě kamenný obchod (vypěstovat, uvázat/naaranžovat a prodat je řetězec, ve kterém zatím nedokáže český květinový farmář tolik konkurovat), proto je dostupnost omezenější a i to se naše platforma snaží napravit.

Teď spolu sedíme v „Green Decor“, to jsou lokální farmáři, kteří mají v Praze tři pobočky, ale je to výjimka potvrzující pravidlo, většinou je to spíš systém odběrných míst.
Najít se dají, jen ten proces není tak jednoduchý jako jít po ulici, kde na každém rohu narazíte na konveční květinářství.

Věříme, že kvůli pomíjivé kráse květin nestojí za to ničit přírodu a lidské životy a že jejich produkce musí přinášet radost a užitek, stejně jako je přináší konečnému zákazníkovi.

To se jistě vyplatí na větší objednávky – na svatby a podobné akce…

Ivana: Určitě. U takových akcí je myslím o to důležitější, že máte přímou vazbu na farmáře, na člověka, který to vypěstoval a v mnoha případech pak i váže, což se v konvenčním květinářství nestane. U svateb mi tohle přijde jako velká přidaná hodnota.

Jsou ještě další aspekty konvenčního pěstování květin, které jsou neekologické, kromě zmíněné uhlíkové stopy?

Ivana: Rozhodně nakládání s vodou. Poslední roky začíná být konečně i tady téma udržování vody v krajině slyšet. Při pěstování je voda alfa a omega. Myslím, že člověk by se dnes měl naučit být pokorný s ohledem na přírodu, která to má nějak vymyšlené, a my ji drancujeme a měli bychom to nechat aspoň trošku v jejích rukách.
A koncový zákazník by si měl uvědomit, že když si v listopadu koupí pugét tulipánů, tak to prostě není správně.
Změnit postoj – a pochopit, že když nedostaneme tulipány v zimě, tak nebýt naštvaní, ale chápat, že to tak je, že nejsou a že můžu mít kytku z něčeho jiného.

Michaela: S ekologickou a energetickou krizí je tu pak i téma vytápění skleníků.
To je jeden z hlavních faktorů, který zvyšuje uhlíkovou stopu konvenčních květin.
Je dokázáno, že květiny vypěstované v Africe mohou mít i s dopravou nižší uhlíkovou stopu než květiny z Holandska, které jsou ovšem pěstované ve vytápěných sklenících. 

Spotřebitel je dnes prostě zvyklý, že má všechno, všude a hned, je jedno, o jaké zboží jde,
a když to příroda neumožňovala, tak to zlomil.
U květin to znamená, že lidi postavili skleníky, potrubím tam dotáhli vodu z nejbližšího jezera, které kvůli tomu pomohli zlikvidovat, a na závěr nechybí postřik všemožnou chemií.

Jak si tedy vybírat květiny?

Ivana: Stačí si uvědomit, co je v dané době možné za normálních přirozených podmínek získat. Že není normální sehnat v každém ročním období třeba právě zmíněné tulipány. Zákazníci by se měli naučit, že dostat v listopadu krásnou kytičku z větviček a sušených květin není nic špatného – naopak!

Je v tom práce farmáře, který celou sezónu makal, aby na tu zimu měl ty krásné nasušené kytky. I to chce naše platforma komunikovat: ukázat, že je správné chtít to, co je zrovna k dispozici.
Já třeba dostala ke Dni žen od partnera krásnou kytku odsud a ještě další týden byla krásná a rozkvetlá! 

Naše platforma si klade za cíl i velkou profesionalitu u toho produktu. Když si člověk přinese domů kytku z konvenčního květinářství, tak ta obyčejně za pár dní zvadne. Kdežto tady dostane poupata, která dělají radost ještě dalších 14 dní, protože je to správně sklizené, správně seříznuté, správně dovezené do obchodu a správně svázané. 

Takže to zásadní, čím bychom se měli při výběru řídit, je nenechat se strhnout „greenwashingem“.

Nebýt ovlivněni reklamou je dnes nemožné, i já zahlédnu třeba na Instagramu reklamu na nové cool květinářství, ale udělám to, že jim napíšu a na původ květin se jich zeptám.
Je správné se ptát a chtít vědět – víme to u oblečení i u jídla, tak proč ne u kytek? Takže základem je edukovat se a ptát se.

Michaela: Součástí naší práce je i osvěta. Mám pocit, že se lidé za poslední roky hodně odcizili tomu, co je přírodní, že žijí v nějaké iluzi.

Často vidím zákazníky, kteří si vyberou kytky, které jsou podle nich „luční“, ty ale ve skutečnosti nemají s loukou vůbec nic společného. Takže si kladu otázku, kdy vlastně takový člověk byl naposledy v lese nebo na louce?

Chceme lidem přiblížit, co je autentické a co je přírodní. S potravinami jsme v tom o krok napřed. U zeleniny je to často tak, že ta farmářská není na první pohled tak pěkná, naleštěná, stejná jedna jako druhá, a podobně to platí i u kytek.
Nejsou tak unifikované a nejsou jich nekonečná kvanta jako u těch dovozových. To jsou taky takové indicie, které zákazníkům napovědí.

Mění se v tomhle ohledu mentalita zákaznictva?

Ivana: Ano. Ale má to dvě strany. Nedávno jsme po členské schůzi spolku řešili, jak nejen teď najednou na Instagramu a Pinterestu trendují luční květiny. Což je na jednu stranu skvělé, ale na druhou to vede konvenční květináře k tomu, že předstírají, že také pracují s ekologickými květinami a ten koncový zákazník, když se o ten segment nezajímá nebo nezná pozadí toho byznysu, na to nepřijde nebo mu to nedojde, nepozná prostě rozdíl.
Řešíme takhle některé květinové řetězce, které jezdí i na farmářské trhy, ale bohužel hodně indicií vede k tomu, že neprodávají ani lokální ani ekologicky pěstované kytky.
Což je svým způsobem „greenwashing“.
A hlavní roli tu hraje ten trend těch „rozevlátých“ kytek. Samozřejmě že i naši farmáři trendy sledují, ale u nich je skladba kytic prostě podřízená tomu, co zrovna roste, a ne přímo tomu trendu.

V čem je „Green Decor“ rozdílný oproti konvenčním květinářstvím?

Michaela: Skoro ve všem (smích). Máme stanovené ekologické principy, což by podle mého dnes už mělo být běžné pro jakoukoliv firmu.
Co se týče kytek, ty si vlastnoručně pěstujeme, máme svoji farmu a během sezóny, která nám začíná v půlce března, kdy začínáme sklízet první květy, a končí v listopadu, se většinově sami zásobíme. 
Ale spolupracujeme i s dalšími farmáři a pěstiteli jak z „Výkvětu“, tak s dalšími zahradníky, kteří nám dodávají výpěstky. To je první zásadní věc. 
Jsme jediné kamenné obchody, které mohou garantovaně nabídnout 100 % lokálních kytek od 1. dubna do konce října.

Březen a listopad jsou přechodová období, kdy se nám lokální výpěstky míchají, a v zimním máme dovoz, ale ten vybíráme podle našeho vnitřního etického kodexu.
To znamená, že vybíráme květiny nejvíce sezónní (aby se jim nemuselo topit, nebo jen minimálně), z co nejbližší destinace, takže se snažíme volit Evropu, což znamená, že nelétají, protože po Evropě se v naprosté většině dopravují květiny pozemní dopravou.

A také koukáme na certifikace farem, které už jsou po Evropě rozšířené a které nám řeknou, že farmáři zacházejí udržitelně s přípravky na ochranu rostlin nebo neúměrně nevytěžují přírodní zdroje. Sledujeme, jak jsou tyto farmy transparentní. Ale samozřejmě se snažíme posouvat a nespokojíme se jen s dovozem. 
Teď se stěhujeme na novou farmu, kde budeme mít větší kapacity a spolehlivější zdroj vody a máme cíle, že do dvou, tří let bychom chtěli nabízet i v zimě 100 % lokálních kytek. Pod tím si tedy nemůžeme představovat kytky, které kvetou v létě, ale že nabídneme škálu sušených svazků nebo jiných dekorací nebo kombinací s rostlinami, které jsou dostupné i v zimě bez větších vstupů, jako je třeba zmíněné vytápění skleníků.

Co vám kvete právě teď, v druhé polovině března?

Michaela: U nás na farmě teď kvetou čemeřice, sklízíme první tulipány, ale zatím jich není dost.
A pak další jarní kytky jako sasanky, narcisky a za chvilku začnou také pryskyřníky a islandské máky.

Kdy podle vaší zkušenosti lidé nejvíce kupují květiny?

Michaela: Klasické svátky, jako Valentýn, MDŽ, Den matek – mám pocit, že se to rok od roku dokonce zvyšuje, lidé si zvykli, že je slušnost koupit kytku.
Jaro až do začátku léta je silné období, kdy všichni po zimě touží přinést si kytku a tím i kus jara domů a užít si to.
A druhá silná sezóna je podzim, kdy se naopak vracíme z prázdnin do běžného režimu, a tak si to chceme nějak zpříjemnit květinami, kterých zároveň ještě hodně kvete. A pak přicházejí podzimní a zimní věnce – vánoční věnce, které taky děláme.

Věnce vyrábíme celé ručně. Nekupujeme základy, což se konvenčně dělá – koupí se základ a na ten se jen dolepí nějaké ozdoby. My vážeme sami celý věnec. A máme omezený počet rukou (smích), proto se předobjednávají.

Jaké jsou aktuální floristické trendy?

Michaela: Trend je návrat k přírodě. Po té estetické stránce se na téhle vlně veze i spousta konvenčních květinářství, protože trend je zkrátka jistá rozevlátost, pohyb a přirozenost v kyticích.
Hodně lidí se k „ekokytkám“ dostane právě skrz estetiku, najdou třeba nějaký obrázek a řeknou si „co je tady vlastně to, proč to působí tak jinak?“, a pak rozklíčují, že jsou to vlastně farmářské kytky. 
Je tu taky trend, který souvisí s nějakým společenským posunem: máme spoustu zákazníků mužů, které to baví a zajímá a neberou to jen, jako že musí „hlavně něco přinést manželce“, a sami taky rádi kytky dostávají.

Jak může být květinářství udržitelnější, kromě původu květin?

Michaela: Dodržujeme základní pravidla třídění odpadu, což je pro nás opravdu základ.
Pak se snažíme efektivně plánovat dopravu, když se zásobujeme a vozíme květiny.
Stává se, že někdy doručujeme zakázky květin i MHD.

Věc, která není v květinářství obvyklá, je, že si svážíme bioodpad z prodejen zpět na farmu, kde se kompostuje, a kompost používáme na hnojení. To probíhá tak, že když se zaváží z farmy na prodejny, bere se z prodejny rovnou zpátky bioodpad, takže se to obejde bez extra cest.
Jsem moc ráda, že se nám to povedlo aplikovat do praxe, stávalo se, že toho bioodpadu bylo hodně a špatně se nám vešel do auta, ale zapracovali jsme na tom a teď se nám daří tenhle uzavřený cyklus mít.

Co třeba jednorázové plastové věci – fólie a podobně?

Michaela: To je další plus zásobení z vlastní farmy. Nemáme tak žádnou potřebu květiny do transportu balit, jdou jen do kyblíku, bezobalově. Negumičkujeme, nesvazkujeme a z kyblíků se to na obchodě vyndá a jde do prodeje.
Farmáři, kteří nám ze svých farem dodávají, tak buď balí jen do papíru, nebo vůbec, protože vědí, že to není nutné, jelikož kytky jdou rovnou z farmy do obchodu. V běžné konvenci se několikrát překládají, proto musí být kryté igelitovým obalem.
Ani ne celofánem, většina těchto obalů totiž nemá s celofánem nic společného, je to normální plastový obal.
Nedávno jsme počítali, kolik igelitu dostaneme v zimním období s kytkami, co nám jezdí z Evropy, a když jsme si to zprůměrovali s tím, kolik igelitu ušetříme během sezóny, kdy se tohle neděje, tak ušetříme asi 2000 plastových fólií, což už není úplně málo.
Samotné nás v tom zimním období frustruje, když vybalíme kytky a máme tam najednou tu hromadu jednorázových plastových obalů, kterou vyhazujeme. Samozřejmě ji vytřídíme do plastů!

Kolik bioodpadu vyprodukujete za den? Předpokládáme, že tady asi opět záleží na období.

Michaela: Nemám to zprůměrované na den, ale ptala jsem se kolegy, který sváží a má na to v dodávce nádobu o objemu asi kubík; tu naplní za týden. Takže jde o skoro 1000 litrů týdně.

Vyplatí se tedy květinářství kompostovat?

Michaela: Pokud se v něm pěstuje, tak to smysl dává. Kompost je samozřejmě jako černé zlato pro každého pěstitele a zahrádkáře – amatérského i profesionálního.
Ale chápu, že mnoho lidí nebo firem může bojovat s logistikou. I my jsme to řešili dlouho a není to jednoduché. Ještě předtím, než nám to fungovalo, jsme používali kontejner na bioodpad. A to je věc, kterou může udělat snad úplně každý.

Do čeho květiny balíte a jak je na tom v rámci udržitelnosti papír versus celofán? A co takové staré noviny?

Michaela: Balíme do papíru, jiný materiál nepoužíváme. A dbáme na to, aby i to, čím je květina svázaná, bylo rozložitelné, takže používáme přírodní rafiové lýko. V podstatě se dá říct, že pak tu kytku celou můžete vzít, dát do kompostu a všechno se rozloží.
Noviny jsem zvažovala, ale došla jsem k tomu, že dneska je vlastně dost těžké je sehnat! Takže to úplně neprošlo.
Zároveň my máme vybudovanou už docela osvícenou zákaznickou základnu, jedna ze zákaznic se nás dokonce ptala na to, jakou barvou máme potisknuté balicí papíry, aby si ověřila, že to není nic toxického, co by nemohlo do kompostu. Což u novin může být problém.

Co se týče celofánu – nevidím pro něj žádné opodstatnění, ani kdyby to byl pravý celofán (z přírodní celulózy, pozn. autora), protože papír dokáže zastat i tu ochrannou funkci, pokud potřebujeme zabalit květiny na delší převoz.
Silnější papír, i když i on má nějakou ekologickou stopu, je pořád lepší než celofán. Myslím, že i balení pugétu do celofánu je dnes dost pasé, ani koncový zákazník to už nevyžaduje. Vypadá to, že tenhle trend je dost „out“.

Kytice nemusí být jen pugéty růží vypěstovaných ve skleníku. Měly by být udržitelné tím, že budou používat maximálně místní a sezónní produkci. (Zdroj: Samosebou.cz)

Na druhou stranu je tu další trend, který vídám, a to, že se tvoří kytice jako taková kupa hedvábných papírů, které se kolem kytky nařasí, aby to vypadalo obří, ještě z toho třeba visí stuhy, můžete to vidět hodně na sociálních sítích. Ale to my neděláme. Jednak se nám to nelíbí a druhak to má ten neekologický efekt.
My jsme minimalisti – takže vždycky dáme to minimum, co musíme, a to stačí. Kytka je krásná sama o sobě, nepotřebujeme ji vycpávat papírem.

Jste minimalisti, ale je tu ještě něco, co řešíte během vázání, kromě přírodního lýka, třeba stuhy, mašle?

Michaela: My to nenabízíme. A tím pádem to po nás naštěstí nikdo moc nechce (smích).
Ale je pravda, že třeba pro nějakou speciální floristiku je někdy třeba na tu kytku dát nějaké pentle a stuhy, ty máme. Jsou od českého výrobce, jsou textilní a my trochu počítáme s tím, že si je pak zákazník dál použije na nějakou svoji tvorbu nebo na Vánoce.

Jaká je vaše nejoblíbenější květina a proč?

Michaela: Na to se mě každý ptá (smích)! A neumím na to odpovědět. Nemám oblíbenou kytku a vždycky, když nad tím přemýšlím, dojdu k tomu, že ta, co mi zrovna vykvete na poli, je zrovna ta moje nejoblíbenější. Je tam hrozně velký pocit satisfakce, nadšení a spokojenosti, i po letech, kdy si člověk myslí, že už je profík, protože jasně, že mu to vyroste a vykvete, ale stejně, zvlášť na jaře, mě to vždycky samotnou udiví, jak nám to roste a kvete!
A je to radost.

Rychlá palba třídění odpadu. Zajímá nás, jestli jste tu zdatní v třídění.

Kam patří mastná krabice od pizzy?
Do směsi. 

Správně! A pokud je víko čisté, můžeme ho oddělit a vytřídit do papíru. Co nápojový karton od džusíku?
Do nápojového kartonu.

Jasně. Taky je možnost, když třeba zrovna není k dispozici samostatný oranžově značený kontejner, třídit ho společně s dalším odpadem formou „multikomoditního sběru“, na nádobě ale musí být vždy oranžová nálepka! Kam s víčkem od jogurtu?
My je dáváme do kovů.

Správě. A náš tip je mačkat je do kuličky, a když je kulička větší, tak vytřídit do šedého kontejneru.

Moc děkujeme za podnětný a zajímavý rozhovor, Samosebou.cz přeje hodně spokojených zákazníků a lány sezónních květin!