Třídím jako Diva: proč je důležité třídit kovy?

Mám ráda metal, a proto třídím kovy. To je samosebou vtípek na začátek, nicméně i metalisté by měli zbystřit, pakliže je ještě netřídí. Kovy jsem začala třídit až nedávno, ale jsem fakt ráda, že jsem s tím začala – zjistila jsem totiž, jak moc je třídění kovů důležitý a jak velkého plýtvání se dopouštíme, když neputují k recyklaci!

Ptáte se, co mě přesvědčilo, abych začala třídit kromě papíru, skla, nápojových kartonů, plastů a bioodpadu i plechovky nebo konzervy od tuňáka či psího žrádla?
Je to věčnost – kovy lze totiž recyklovat donekonečna, a taky úspora primárních surovin a energií, které můžeme dosáhnout právě díky opětovnému využití kovů. Jednoduše řečeno je to udržitelnost.

Od roku 2015 mají obce povinnost zajistit obyvatelům možnost třídit kovový odpad. To je důležitý milník, který lidem jejich třídění ještě více zpřístupnil. Dříve jsme mohli kovy odložit například do výkupen surovin, sběrných dvorů, nárazově do velkoobjemových kontejnerů nebo v rámci speciálních dní, známé byly například „železné neděle“. No a i díky tomu začalo docházet k zahuštění sběrné sítě kontejnerů, mezi které přibyl na kovy kontejner se šedou samolepkou.

Drobný kovový odpad patří do sběrné nádoby označené šedou samolepkou. (Zdroj: Samosebou.cz)

I já tak nově mám jen pár metrů od domu kontejner na kovy a zároveň jsem zjistila, že v obci, kde mám chatu, je na návsi třídicí hnízdo, kde je nově kontejner na tzv. multikomoditní sběr odpadu, do kterého můžu nově při jednom vyhodit jak nápojový karton, tak právě plechovky! No, co vám budu povídat, nemůžu si to vynachválit!

Hliník má výdrž!

Životnost hliníku je přibližně 80 let, během této doby neztrácí na svých vlastnostech. Například v USA jsou dodnes v oběhu tři čtvrtiny množství hliníku, který tam byl vyroben od roku 1888.

Zaujalo mě, že kdysi byl prý hliník cennější než jiný kovy a třeba takový Napoleon III. si na něm rád nechával servírovat pokrmy. Kdepak zlato – hliník nad zlato!

Jak se dál vlastně hliník zpracovává? Možností je víc, rozšířené je drcení, při kterém se nasbíraný hliník zbaví barev, odlakuje a následně se nadrtí na prášek nebo granule.
Používá se třeba jako redukční činidlo při výrobě oceli, jindy se hliník lisuje do fólií, které se dál zpracovávají na granule nebo slitinu.
Záleží na tom, o jaký tříděný kovový odpad se jedná, ale taky na možnostech zpracovatelů nebo poptávce trhu po druhotných surovinách.

Výroba nového hliníku je dost náročná na vodu a energie a vzniká při ní hodně odpadu. Jedna tuna hliníku může vzniknout z 8 tun bauxitu a spotřebuje 4 tuny chemických pomocných látek. Ufff!
Super zpráva je, že právě díky třídění a následné recyklaci není potřeba další nový bauxit, energie na přetavení plechovek na další použitelný materiál je o 95 % nižší a oproti výrobě nového se navíc ušetří 9 tun emisí CO₂. Více v článku Infografika: třídění a recyklace kovů.

Kde a kdy vznikly kovové obaly a co nikdy netřídit?

Že jsou kovový obaly nejen dál využitelný, ale taky praktický, ví lidstvo už pár set let. Tepelně upravené potraviny v nich prostě přečkají (snad téměř) všecko.
První takový obaly na jídlo se datují už do roku 1770, tehdy je používalo holandské námořnictvo. Konzervy byly patentované v roce 1810, ale víte, co je vtipné?
Dlouho nebyl otvírák, ten spatřil světlo světa až roku 1855 a teprve v roce 1925 přišel ten moderní se dvěma kolečky. A jak si tedy lidi poradili, než ho vymysleli?
Prostě hrubou silou a vším, co bylo po ruce. Divočina!

Třídění kovů se vyplatí po všech stránkách – při jejich opětovném využití totiž potřebujeme mnohem méně energie. Když nemusíme těžit rudy, šetříme přírodu a životní prostředí, a to i tím, že je není potřeba z dolů dopravovat k výrobcům, kteří je nemusí opět složitě zpracovávat a vyrábět nové kovy. Bez třídění odpadu není recyklace a odpad končí bez možnosti dalšího efektivního využití na skládce.

Takový plýtvání si nemůžeme a nechceme dovolit, proto třiďte odpad vždy a všude!