Historie kovů: jak a kde se vzaly kovové obaly?
Kovové obaly, které dnes bereme jako naprostou samozřejmost, ještě před pár sty lety neexistovaly. Jejich vznik byl odpovědí na potřebu dlouhodobě uchovávat potraviny a další produkty, což vedlo k revoluci v balení a skladování výrobků. Pojďme nahlédnout do historie vývoje kovových obalů v článku na Samosebou.cz!
Výrobky z kovů či s jejich příměsí se postupem času staly nedílnou součástí našeho každodenního života. Ne vždy tomu tak ale bylo – lidem trvalo, než se naučili kovy zpracovávat a staly se běžnou součástí našich životů.
K významnému pokroku obalového průmyslu přispělo zdokonalení konzervačních postupů a rozvoj obchodu s konzervovanými potravinami na konci 18. století. Ve 2. polovině 19. století docházelo čím dál častěji k průmyslové výrobě potravin a tedy i k rozvoji výroby nových druhů obalů. Mezi světovými válkami patřily k nejčastěji používaným obalům sklo a plechové konzervy.
Dnes již kovy běžně používáme v nejrůznější formě výrobků – od plechů, hřebíků a šroubů, kování, nářadí či jejich částí přes různě velké konstrukce (stavební prvky, ploty apod.) až po různé druhy kovových obalů, jako jsou například nápojové plechovky, konzervy, různé krabičky, dózy, tuby, spreje, tenké fólie (alobal), sudy, nádrže, konve či kovové kontejnery od nejmenších po velkoobjemové…
Kovy jako základní chemické prvky vznikly ve hvězdách během procesu známého jako nukleosyntéza, který probíhal miliardy let před vznikem naší sluneční soustavy. Jedná se o pevné neprůhledné látky se specifickým leskem. Mohou mít pevné i kapalné skupenství, jsou vodiči tepla i elektrické energie. Mezi jejich typické vlastnosti patří tvárnost, je možné je odlévat, lisovat, kovat či válcovat. Tekutý stav umožňuje jejich mísení a slučování (slitiny).
Historie kovových obalů – kde se vzaly, tu se vzaly
Historie kovových obalů se píše už ve středověku (14. století), kdy se poprvé objevily plechové cínované dózy.1
Okolo roku 1804 odpověděl francouzský kuchař a paštikář Nicolas Appert na výzvu francouzské vlády, která hledala způsob, jak uchovávat potraviny pro vojáky a námořníky. Zjistil, že potraviny mohou být konzervovány v hermeticky uzavřených skleněných nádobách, které byly následně vařeny, což zničilo škůdce a potraviny vydržely dlouho poživatelné. A právě konzervace potravin byla prvním impulsem ke vzniku konzervy, jak ji známe dnes.
Konzervy a plechovky – přechod ke kovovým obalům
Nedlouho nato, v roce 1810, Angličan Peter Durand obdržel patent na použití kovových nádob pro konzervaci potravin.
Durandova metoda byla založena na Appertově principu, ale místo skla použil plechové nádoby. Tento přechod ke kovu znamenal významný krok vpřed, protože kovové obaly byly méně křehké a odolnější než skleněné nádoby.
První komerční použití kovových obalů
Komerční výroba konzervovaných potravin v kovových obalech začala ve 20. letech 19. století. Jedním z prvních výrobců byla společnost Donkin, Hall and Gamble v Anglii, která začala produkovat konzervy pro britské námořnictvo. Postupně se tato technologie rozšířila do USA a dalších zemí.
Společnost Donkin, Hall and Gamble sehrála klíčovou roli v historii konzervace potravin – prvními takto balenými produkty byly maso, polévky a zelenina. Než se podařilo procesy zautomatizovat, používala tato první továrna na konzervy v Londýně k uzavírání a utěsňování každé plechovky ruční práci. Pracovníci museli každý den ručně vyrobit a zapečetit až 60 plechovek.
Kovové obaly – vývoj a inovace
S postupem času došlo v oblasti kovových obalů k významným inovacím. Zavedení automatických strojů na výrobu plechovek ve 40. letech 19. století výrazně zvýšilo efektivitu produkce.
Dalším důležitým pokrokem bylo zavedení pozinkování a lakování vnitřního povrchu plechovek, což zvýšilo jejich odolnost proti korozi a zlepšilo bezpečnost. Lakování vnitřního povrchu plechovek začalo být běžnou praxí ve 20. století, zejména po 2. světové válce, kdy byla vyvinuta lepší lakovací technologie.
Plechovka jako umění? Ta od Warhola se stala dokonce ikonickou! Andy Warhol, významný představitel pop-artu, v roce 1962 vytvořil sérii 32 obrazů, z nichž každý znázorňoval plechovku polévky značky Campbell Soup. Tyto obrazy se staly jedním z nejvýznamnějších uměleckých děl 20. století a výrazně přispěly k popularitě značky (a dost možná i plechovek!).
Koncem 20. století začali výrobci používat tenčí a pevnější plechy, což vedlo k úsporám materiálu a snížení hmotnosti obalů. Tím se snížily náklady na výrobu a přepravu. Populárním materiálem pro nápojové plechovky se stal hliník, a to díky své lehkosti, odolnosti proti korozi a snadné recyklovatelnosti.
Kovy – jejich třídění a recyklace má smysl!
Dnes jsou kovové obaly široce používány nejen pro balení potravin, ale i pro nápoje, chemikálie a kosmetické výrobky.
Moderní technologie umožňují výrobu lehčích a odolnějších obalů s menším dopadem na životní prostředí.
Zcela zásadní je třídění odpadu z kovů. Důvodů je celá řada. Jedním z nich je, že je kovy možné recyklovat donekonečna. Vždy bychom si měli uvědomit, že kovy jsou cennou primární surovinou, kterou je potřeba těžit, přepravit, zpracovat, a to vše jsou náročné procesy, které představují značnou zátěž pro životní prostředí. Zdroje primárních surovin jsou navíc omezené.
Recyklace kovových obalů se stala běžnou praxí, čímž se významně snižuje jejich ekologická stopa.
Recyklace hliníku, to je prakticky nekonečný cyklus. Právě hliníkové plechovky na nápoje jsou jedním z nejlépe recyklovatelných obalových materiálů na světě. Hliník má totiž unikátní vlastnost – může být recyklován donekonečna bez ztráty kvality – například v USA jsou od roku 1888 stále v oběhu ¾ použitého aluminia. Vytříděním 1 kg hliníkového odpadu uspoříme až 8 kg bauxitu a 4 kg pomocných chemických látek, které na jeho výrobu potřebujeme. Kovy prostě patří do sběrných nádob označených šedou samolepkou!
Kam dál? Koho baví nahlížet do historie, toho určitě potěší článek věnovaný historii plastů nebo také počtení o vzniku a vývoji nápojových kartonů. Nezapomínejte, že kovy jsou cennou surovinou, kterou lze používat prakticky donekonečna, proto by kovový odpad neměl nikdy končit v koši ani v přírodě, ale vytříděný, protože jen tak umožníme jeho další efektivní využití.
1 KUBÁSKOVÁ, Lucie. Od věku sloužím člověku: obaly potravin v historickém kontextu. Praha: Národní zemědělské muzeum, 2012. ISBN 978-80-86874-43-2.
Infografika o třídění plastového odpadu v ČR – jak jsme na tom?
Co říkají nejnovější výsledky o využití plastů a další zajímavosti
Šifra mistra třídiče: kam s papírovou krabičkou s průhledným okénkem?
Třídicí rébusy: kam třídit kovovou plechovku od oleje či sáček od rýže
Historie papíru: Jak a kde se vzaly papírové obaly?
Od středověku po nejnovější trendy využití odpadu z papíru