Exkluzivně: rozhovor s BUCHTAMA Zuzkou a Ivanou na Samosebou.cz
Podcast Českého rozhlasu Radia Wave, který je o všem a o ničem, je hlavně o nich – o Zuzaně Fuksové a Ivaně Veselkové, moderátorkách, které jsou (když použijeme ten nejotravnější reklamkářský obrat) více než moderátorky.
Buchty jsou zkrátka zábavný pořad, ve kterém holky trousí vlastní historky a moudra ze života a občas si k tomu přizvou zajímavé hosty. Ve studiu pak probírají nejrůznější důležitá témata, jako je láska, jídlo, traumata ze základky, seriály, ale také tleskání v letadle nebo správná výška ponožek v teniskách.
Právě díky autentické dynamice mezi ráznou Pražačkou se zálibou v crossfitu Ivanou a příjemně flegmatickou novopečenou maminkou Zuzkou z Brna jsou Buchty tím, čím jsou: holčičím povídáním u chipsů a krekrů, jak ho známe ze života. Nenucené plky s hosty i bez nich na jakékoli téma. Nezáleží na erudici, nezáleží vlastně na ničem, protože, jak už jsme zvyklí z veřejného prostoru, díky sociálním médiím si lidé přivykli, že názor mají a mít musí na všechno. Ale pozor, Buchty si tohle privilegium rozhodopádně zaslouží, jejich humor, ironie, sarkasmus a inteligentní nadhled jejich podcast vynáší týden co týden do top desítky těch nejposlouchanějších v České republice napříč streamovacími službami.
Buchty a junkfood – brambůrky a oříšky jsou typickým doplňkem ve vysílání Buchet. Prostě jako doma. (Zdroj: Radio Wave)
A tak je nejvyšší čas popovídat si s Buchtama o třídění a recyklaci odpadu! Tohle téma už totiž dokonce i v rámci plkání v podcastu párkrát nakously, tak proč ho nedožvýkat! Jdeme na to!
Třídíte odpad od malička? Pamatujete si, jak se třídilo u vás doma? A jak to máte dneska, když žijete ve svojí vlastní domácnosti?
Zuzana: Já si třídění v dětství moc nepamatuju, ale je možné, že se dělo, podobně jako chození do zoo, které si taky nepamatuju. Pamatuju si z dětství akorát třídění skla a pak kompost u babi. Dnes třídím takový ten základ – plast, sklo, papír, ale ne kompost a aluminium atd.
A přiznám se, že u nějakých obalů si nejsem vždy jistá, kam je vlastně zařadit.
Pokud si, stejně jako Zuzka, nejsme jisti, kam daný obal vyhodit, zkusme se naučit orientaci podle recyklačních symbolů, které bývají obvykle uvedeny na obalech. Zpravidla největším oříškem jsou kombinované obaly (třeba sáčky od koření, kávy nebo brambůrek). Víc o téhle problematice prozradíme v článku Kam vyhodit kombinované obaly?.
Ivana: Z dětství si, stejně jako Zuzka, pamatuju tak maximálně třídění na chatě, a to spočívalo v tom, že zbytky jídla a další biologický odpad (ne všechen, protože WC jsme na chatě měli) se házel na kompost. Pak si vlastně ještě pamatuju třídění skla, protože většina nápojů tehdy byla ve skleněných lahvích a ty byly vratné. Takže každá výprava na nákup v sámošce začínala tím, že se doma posbíraly všechny skleněné láhve a celou cestu na nákup pak člověk „procinkal“.
V domácnosti dneska třídím jen plast, takže Zuzka je v porovnání se mnou hvězda a já si sypu popel na hlavu (i když by patřil spíš do kompostu).
Kdo je tu třídící pamětník (jako Buchty) a kdo je tu z mládeže generace Z?
Pro všechny nabízíme tematicky článek o tom, jak se změnilo třídění skla za posledních 30 let. Cinkání láhví v sámošce zdar!
Wow, na to, že moc netřídíš, se docela vyznáš! A co recyklace – máte doma nějakou věc, která je z recyklovaného materiálu? A dbáte na udržitelnost v módě nebo když si kupujete věci běžné denní potřeby?
Zuzka: Na udržitelnost v módě dbám částečně – vymlouvám se na to, že nemám dost money.
Ale nakupuju v sekáči tak 33 % věcí, tak snad mi Bůh odpustí. A snažím se minimalizovat nákupy v řetězcích, ale občas mě to chytne a urvu se tam. Nábytek se snažím kupovat kvalitní, retro, co vydrží. Ale vyloženě pohovku z listí doma nemám.
Nejsem moc šikovná. Ale občas si z trika udělám šaty nebo z polštáře utěrku.
Ivana: Já nakupování oblečení nesnáším, protože vždycky vypadá hezky na věšáku, ale hnusně na mně v kabince. A obecně mě to nebaví. Takže to řeším tak, že si kupuju jen málo spíš dražšího oblečení, které mi pak vydrží dlouho a ušetří mě utrpení spojeného s pobytem v nákupáku. Elektromobil z paletek nebo sáčko z nápojových plechovek doma taky nemám a obecně si myslím, že cesta je spíš snižovat spotřebu než si hladit ego tím, že si z tenisek, který nepotřebuju, vyrobím krmítko pro ptáky. Lepší by bylo si je třeba vůbec nepořizovat, pokud to není nezbytné.
Sledujete nějaký blogy nebo Instagramy zaměřený na trvale udržitelný lifestyle?
Zuzka: Já občas chodím do zero-waste obchodů, ale tam moje aktivita končí. Jsem trochu ostuda, ale chtěla bych se polepšit.
Ivana a Zuzana dělají rádiové vlny. A žádné téma jim není svaté. (Zdroj: Linková Barbora)
Ivana: Já sleduju na sítích jenom lidi, kteří dělají crossfit. Takže ty tam většinou moc hlubokých mouder o udržitelnosti nevykládají.
A další výborná věc – upcyklace, taková ta domácí, tedy výroba věcí z jiných věcí; zkoušely jste někdy „kroužek šikovných rukou“ a vyrobily si doma něco z materiálu, který byste jinak vyhodily? #tvořilky
Zuzka: Já jsem v dětství z podrážky vyrobila ozdobnou myš a to mě trochu odradilo. Nejsem moc šikovná. Ale občas si z trika udělám šaty nebo z polštáře utěrku.
Nechte se inspirovat seriálem Tvoříme beze zbytku a vyrobte si podle trendu upcyklace hračku pro psa nebo třeba z pračky krmítko pro ptáky.
Ivana: Já mám obě ruce levé (a nejsem levák), takže radši nic nevyrábím. Na základce jsem dokonce jednou měla trojku z pracovní výchovy, protože moje výšivka na kanavě a ovoce z moduritu byly prostě moc netradiční. Paní učitelka teda při hodnocení používala jiný slova než netradiční, ale já tomu říkám netradiční.
Znáte nějakej mýtus o třídění nebo recyklaci, kterýmu jste věřily?
Zuzka: Já jsem dlouho věřila tomu, že můžeš vyhodit neomezené množství věcí, ale jde o to je vytřídit. Teď už začínám vnímat problém v tom, že si např. ty plastové láhve vůbec pořídíš. Ale např. odbourat colu bude těžké, nikde není čepovaná. Narážím prostě na svoje limity – lenost, pohodlnost.
Naše heslo je „polož si laťku na zem a pak ji vždycky přeskočíš“, takže náš plán je dál žádný plán a ambice s Buchtami nemít.
No a teď, když jsme se pohrabali v odpadcích, tak pojďme na to, co je opravdu důležité – a to jste vy! Jaký máte plány s Buchtama? A každá z vás osobně?
Zuzka: Já mám v plánu přežít mateřskou, najít si macho kluka a chtěla bych jet o Vánocích do Vietnamu. Vlakem bohužel ne, ostuda.
Ivana: S Buchtama žádné plány nemáme. Teda doufáme, že budou pokračovat a že to lidi budou dál poslouchat. Naše heslo ale je „polož si laťku na zem a pak ji vždycky přeskočíš“, takže náš plán je dál žádný plán a ambice s Buchtami nemít. V dnešní době, kdy je každý druhý člověk life kouč, expert na seberozvoj a chodící studnice motivačních citátů a rad, jak být lepším člověkem, je totiž důležité, aby tady byl někdo, kdo vám žádné zlepšováky na život dávat nebude a kdo si sám laťku pěkně nechá na zemi. A to je podle mě úkol Buchet, který máme v plánu dál plnit. Takže vlastně máme plán, no…
Děkujeme za rozhovor a za takhle nastavenou laťku.
Každopádně jejich podcast najdete na streamovacích platformách a na Wave.cz/buchty, stejně jako jejich novinku „Mikrovlnky“ na Wave.cz/mikrovlnky, ve které holky každý týden komentují aktuální zprávy (ze světa, z Brna a občas i třídicí a recyklační). A hlavně, nebuďte líný buchty a třiďte odpad, má to smysl!