O čem se mluví? O vlivu textilního průmyslu na životní prostředí
Módní průmysl je v současnosti považován za druhého největšího znečišťovatele životního prostředí, předčí ho jen ropný průmysl. Jak to? Jak nakládat s oblečením a starým textilem? A můžeme tuhle situaci ovlivnit? A jak?
Kdo by podobně jako Diva s úderem podzimu začal mít neodbytné úklidové návaly a pohroužil se v rámci toho do skříně, jistě by zjistil, že se mu na hromádce sejde pěkná kupička oblečení, které už pár měsíců či let nenosí. Proč?
Možná proto, že je malé, nebo naopak velké, příliš barevné, příliš krátké, moc dlouhé nebo sežmolkované. A rozhodně pro nás už není in!
Úplně nové oblečení zakoupené v obchodním centru je často nošeno jen několikrát a pak je definitivně odloženo. (Zdroj: Unsplash.com/Dan Gold)
Systém módního průmyslu je celkem neúprosný – hrne se na nás ze všech stran a málokdo odolá lákavým slevám či trendovým novinkám, které vidíme na svých oblíbených influencerech.
Rychlá móda ročně zaplní obchod s oděvy – někdy až 50 kolekcemi a výroba takového typu oblečení často není zcela etická (přeplněné dílny ve třetím světě, nelegální zaměstnávání uprchlíků nebo dětí, nedostatečné podmínky bezpečnosti práce apod.) a v drtivé většině případů tak není ani trvale udržitelná.
Zatím neexistuje nic jako „ekologická módní policie“, která by řešila pochybení v této oblasti.
Módní tvůrci zkoušejí nejrůznější alternativy. A tak zatímco si ve sci-fi filmech ze 60. let návrháři představovali budoucnost plnou metalických, umělých či kovových materiálů, lze v roce 2019 pozorovat snahu přetvářet klasické materiály tak, aby byly funkční a jejich výroba a vývoj šetrné.
Do oběhu se opět vracejí nápady na zpracování papíru či jemu podobných materiálů, jejichž základem je celulóza. Existuje například speciální pratelný papír, který se používá např. k výrobě praktických a hezkých tašek vhodných na běžné nošení.
A snahy o alternativní řešení se vyskytují i v kožedělném průmyslu – jak nahradit klasické kůže, které jsou ekologicky náročné? Na trhu se objevil například speciální materiál vyrobený z hub či bakterio-celulózy.
Tak třeba bavlna – obvykle se používají geneticky modifikovaná semena, která bývají často ošetřena nemalým množstvím pesticidů, herbicidů a dalších chemických přípravků. Chemické ošetření bývá aplikováno převážně na listy, ale trpí kořenový systém, a tak se v půdě nevytváří blahodárný humus a to snižuje její úrodnost. V kombinaci s dalšími faktory, jako je např. sadba a opakované pěstování monokultur na obrovských plochách, ztrácí půda schopnost zadržovat vodu a v konečném důsledku to může vést k půdním erozím.
Ani procesy barvení vláken a látek nejsou bez ekologických dopadů.
V neposlední řadě zanechává výraznou ekologickou stopu náročná logistika. Systém dopravy může být opravdu skoro nekonečným výčtem: zasetí rostlin, péče během růstu, sklizeň, doprava k výrobci vláken, do barvíren a textilních továren a odtud rozvoz zboží po celé planetě, kde ta cesta ještě zdaleka neskončila. Končí totiž až u nás doma…
Není výjimkou, že úplně nové oblečení zakoupené v obchodním centru je pak nošeno jen několikrát, než je definitivně odloženo, jak zmiňuje v rozhovoru pro Odpadové fórum* Lenka Harcubová, mluvčí Asociace recyklace použitého textilu.
Koho by při koupi nového roláku napadlo přemýšlet nad tím, jak se podepsal na životním prostředí?
Co se ve světě módy vyrábí z odpadu?
Jeden z největších skandinávských řetězců s rychlou módou se už několik let snaží najít a vytvořit udržitelnější styl podnikání v textilním průmyslu. Snaží se využít model cirkulární ekonomiky a tvoří kolekce, které využívají nových technologií na zpracování materiálů z recyklátů. Nové technologie zde jsou tedy obrazně řečeno ve službách starých vyhozených materiálů.
Tak například v jedné z posledních kolekcí představili nový typ sametu vyrobený z recyklovaného polyesteru, jehož vývoj trval několik let, než došlo k vytvoření natolik kvalitního materiálu, který by odpovídal všem požadavkům.
Z hlediska třídění odpadu je zajisté podstatnou informací, že mohou být k výrobě recyklovaných vláken polyesteru a dalších umělých vláken používány vytříděné PET láhve.
Ve zmiňovaném rozhovoru* o budoucnosti třídění a využívání nepotřebných oděvů a textilních materiálů se ukazuje, že se recyklují pouhá 3 % textilního odpadu, ačkoli by to mohlo být mnohem více.
I proto vznikla zmiňovaná Asociace recyklace použitého textilu, která má pomoci předcházet nadměrnému vyhazování textilu do směsného komunálního odpadu. Také se zasazuje o zlepšení třídění a recyklace textilu, podporu vývoje progresivních materiálů nebo třeba o charitativní využití odloženého textilu.
Oblečení, které se dá pořád nosit, může posloužit známým, nebo pro charitativní účely. Jde o re-use přístup, tedy opakované použití té samé věci ke stejnému účelu. (Zdroj: Unsplash.com/Sarah Brown)
Znovupoužití textilu – možnosti tu „sou“
Povědomí o třídění textilu roste, stejně jako síť kontejnerů na textil. Recyklace textilu je náročná, ale samosebou není nemožná.
Komplikace může způsobovat různorodost materiálů, směsové materiály a chemické látky používané k úpravě textilu. Ovšem i když materiál nelze recyklací plně znovu použít, lze jej využít jako palivo.
V České republice existuje několik zpracovatelů odpadního textilu, povětšinou jde ovšem o jednodruhový materiál pocházející přímo z výroby.
Roste také množství nejrůznějších akcí za účelem výměny či prodeje použitého oblečení, sbírek nebo třeba dílen a workshopů.
Ono ale často stačí se rozhlédnout kolem sebe – určitě v našem okolí bude někdo, koho naše odložené džíny nebo minisukně potěší. Prostě někdo rád to naše odložené oblečení znovupoužije (re-use). A na nás je jen si z té řady možností vybrat.
I textil můžeme upcyklovat. Přešívání nejspíš není pro každého, ale jde to i jinak. Mrkněte na inspiraci v oblíbeném seriálu Tvoříme beze zbytku se Samosebou – v dílu ze starého trička čelenka nebo látková taška.
Na pražské Letné se nachází jeden netradiční showroom a galanterie. Prostor Lo/ve spojuje projekt módní návrhářky Lenky Vackové, která dlouhodobě pracuje s recyklací a upcyklací textilu, a další mladé tvůrkyně Mii Jadrné, která také tvoří z oděvních zbytků.
Snaha Vackové vyvrcholila v podobě projektu Textile Mountain, kde schraňuje a prodává metráže látek z tzv. deadstocku, materiálů, které jsou v pořádku, pouze leží nevyužité dlouhodobě ve skladištích. Jedná se o zbytky z výroby, modelové zbytkové metráže apod.
Jadrná pak sama sbírá nevyužité či naopak použité textilní zbytky či staré oděvy, ze kterých skládá autorské „patchworkové“ látky, z nichž šije originální módní kousky, jako jsou sukně, bundičky či saka.
A jak můžeme textilní průmysl a jeho dopady ovlivnit my?
Tak třeba koncepčně a zodpovědně přistoupit k samotným nákupům: zvážit původ našeho vysněného kousku (dnes není problém sehnat oděvní kousky s minimálním ekologickým dopadem, s certifikací původu apod.), zvážit, zda jej opravdu potřebujeme, nebo jestli to není jen chvilková touha podobat se naší oblíbené herečce, které podobný kus na fotkách v magazínu výrazně slušel…
Lze také upřednostnit právě ty kousky, které jsou vyrobeny za použití recyklátů. Takové kolekce se stávají stále běžnější součástí mainstreamové produkce – batůžky počínaje a funkčním oblečením na zimu konče.
Možná, že nakonec stačí pár maličkostí a rychlou módu zpomalíme. Třídění a recyklaci zdar!
* Odpadové fórum 09/2019, Rozhovor „Ekonomicky udržitelná separace textilu je malou alchymií“, Redakce Odpadové fórum.
Šifra mistra třídiče: kam s papírovou krabičkou s průhledným okénkem?
Třídicí rébusy: kam třídit kovovou plechovku od oleje či sáček od rýže
Historie papíru: Jak a kde se vzaly papírové obaly?
Od středověku po nejnovější trendy využití odpadu z papíru
Třídění textilu v ČR – jak to bude s povinným tříděním?
Fast fashion, recyklační poplatek za oblečení a nařízení o ekodesignu