Odpad s příchutí inzulinu

Cukrovka jako nemoc jistě není pro naši společnost tabu. Často se jako téma objevuje nejen v médiích. Prevence před onemocněním cukrovkou je jedním z pilířů dlouhodobých snah zdravotních organizací s apelem na celkové zlepšení stavu společnosti.

V představách lidí se cukrovka nezřídka spojuje s obrazem obézních jedinců, kteří se nedokáží omezit v jídle a u nichž je nemoc jen následkem jejich přejídání. Tyto úvahy jsou částečně oprávněné, jelikož je smutnou pravdou, že mnozí si bohužel za tzv. druhý stupeň cukrovky mohou sami.
Pro zajímavost, v tomto roce je evidováno v ČR 840 000 diabetiků z celkových 10,6 milionu obyvatel – a to rozhodně není málo. Lidí s onemocněním diabetu navíc každoročně přibývá průměrně 10 tisíc. Pouze 7 % diabetiků v České republice trpí cukrovkou tzv. prvního typu, který je vrozený a začíná obvykle v dětství či v dospívání.
Málo diskutovaným tématem je ale spojitost těchto celoživotních nemocí s vyprodukovaným odpadem v rámci každodenního života diabetiků. Tzv. zdravotní odpad již dávno není jen problémem nemocnic, kde je o něj postaráno specializovanými společnostmi zaměřenými na likvidaci specifických odpadů.

Problém s tříděním nebezpečného odpadu nastává u jedince. Ten v případě cukrovky vyhodí denně několik obalů, včetně samotných inzulinových aplikátorů. Není to úplně běžné a příjemné téma, ale je důležité veřejnost informovat. Pro některé je totiž pohled na jehlu inzulinového pera nebo aplikátor podkožní kanyly každodenním chlebem.

Příběh diabetika Ondřeje – obraz každodenní rutiny

Například vysokoškolský student Ondřej trpí cukrovkou od deseti let. I přesto vede normální a plnohodnotný život. Vše je ale za cenu pravidelného měření cukru pomocí tzv. glukometru. Bez něj by neměl věrohodný přehled o hladině cukru v krvi. Denně si cukr měří průměrně 5krát, při vyšší zátěži ale klidně i 10krát.
Papírky se jen vrství a končí i s nasáklou krví v koši. Ani jeden nedokážeme odhadnout, z čeho jsou papírky vyrobené.

Jak tak spolu sedíme a povídáme si, rozbaluje Ondřej kanylu, kterou si hodlá aplikovat do oblasti břicha.

S lehkým úšklebkem mi ukazuje, kolik obalu postupně odstraní, než se k rozbalenému aplikátoru kanyly dostane… Jde celkem o čtyři plastové obaly.

Poté kanylu nastřelí a je připraven do koše odhodit kulatou plastovou část aplikátoru s jehlou. Právě problém jehel a jejich kontaminace krví je velkým tématem lékařského odpadu.

Osvěta v oblasti třídění lékařského odpadu…

Ptám se Ondřeje, jestli by nemohl věci jednoduše odnášet do nemocnice. Zdá se překvapený, nikdy prý s doktorem toto téma neotevřel. Po zamyšlení dodá, že co dál s odpadem, se nikdy v souvislosti s jeho nemocí s lékaři neřešilo.

Odpadu je přitom hodně, na první pohled jde doslova o šokující množství – vše je totiž pouze na jednorázové použití… To je nepochybně právě z důvodu nezbytné sterility veškerého používaného materiálu. Stejně ale snad každého zarazí jakákoli absence diskuse o tom, co dál s vyprodukovaným odpadem…

Lékařský odpad – kam s ním?

Použité papírky na měření hladiny cukru v krvi patří do nebezpečného odpadu. Doporučujeme je skladovat v uzavíratelné nádobce a následně odnést na sběrný dvůr.

Jak s injekčními stříkačkami, jehlami atd. po použití naložit, by měl pacienta informovat jeho lékař, který danou léčbu předepsal. Měl by také tento nebezpečný odpad případně převzít k likvidaci.Tento odpad, který vzniká v důsledku léčby pacienta, je třeba odstraňovat jako odpad nebezpečný. Dané zdravotnické zařízení je považováno za původce odpadu dle zákona o odpadech.

Lékárny mají zákonem stanovenou povinnost přijímat jenom nepoužité jehly anebo prošlé léky a postoupit je k dalšímu odbornému zpracování (odstranění ve spalovnách nebezpečných odpadů). Nakládání s lékařským odpadem se totiž věnují jen specializované firmy. Neznečištěné obaly třídíme a odkládáme do nádob na odpad dle značení na obalech (více o správném třídění a o značkách zde).

Závěrem je nutné říci, že je na místě otevřít celkovou diskusi na toto téma, především ze strany lékařů, s cílem šířit osvětu o tom, jak zacházet s lékařským odpadem.
Speciální kontejnery na léky, které lékárny často nechtějí přijímat a které nezřídkakdy nesprávně skončí v koši, stejně jako sběrná místa jehel mohou jednou v budoucnosti být samozřejmostí. Otázkou zůstává, kdy tedy nastane ten správný čas na změnu.

Zdroje fotografií: Samosebou.cz