Recyklace plastů

V dalším díle Encyklopedie plastů se zaměříme na recyklaci plastů. Je to možnost, jak efektivně využít plastový odpad a vrátit jej do oběhu v nové podobě. Více na Samosebou.cz!

Plasty je možné recyklovat buď mechanicky, nebo chemicky. Čím se tyto dva rozdílné přístupy materiálového zpracování plastů liší?

Mechanická (materiálová) recyklace plastů

Pro tento typ recyklace plastů jsou typické mechanické procesy, díky nimž získáváme plastový recyklát.
Jedná se o procesy mletí či drcení plastů, čištění, separace, sušení či regranulace.      
Nevýhodou recyklátů, které vzniknou z procesu mechanické recyklace, je to, že je nelze opět využít při aplikacích do produktů, které jsou ve styku s potravinami (tzv. food contact), s výjimkou PET lahví.

Je třeba vzít v úvahu, že plasty recyklované mechanickou cestou můžeme zpracovat jen po omezený počet cyklů, protože se kvalita materiálu s každým dalším recyklačním procesem snižuje.
Nemalé limity pro mechanickou recyklaci plastů představují i aktuální trendy v obalovém průmyslu, kdy dochází například ke kombinaci různých druhů plastů, k nevhodnému kombinování materiálů, přidávání různých aditiv atd. – tomu se bude věnovat samostatný díl Encyklopedie plastů.

V současnosti se většina vytříděných plastů zpracovává mechanickou recyklací.

Chemická recyklace plastů

Tento druh recyklace plastů je dnes stále spíše ve fázi testování. Pokud odpadní plasty nelze recyklovat mechanicky například díky kombinacím materiálů, jejich velké rozmanitosti nebo kvůli kontaminaci, může být zpracován prostřednictvím chemické recyklace.

Principem chemické recyklace je využití účinků tepla nebo chemických látek, které svým působením rozloží plast na původní látky, z nichž byl vyroben.

Překážkami chemické recyklace aktuálně jsou značné investiční náklady a nízká výtěžnost produktů. Takto získané druhotné suroviny bývají dražší než primární.
V budoucnu lze očekávat, že bude chemická recyklace doplňkem mechanické recyklace. Vyjma případů, kdy nelze plasty recyklovat mechanicky, by mohla být využívána při recyklaci kompozitních obalů nebo výmětů z třídicích linek.

Recyklace plastů v EU

Zpracování plastů recyklací bychom měli brát spíše jako možnost, kterou můžeme snižovat množství odpadů, než jako úsporu primárních zdrojů (ropy a zemního plynu). Jen 4-6 % ropy se totiž používá k výrobě plastů.

V Evropě dosahovala podle dostupných údajů v roce 2019 celková instalovaná recyklační kapacita pro plasty více než 8,5 milionu tun.       

Z toho největší část připadala na polyethylentereftalát (PET) a nízkohustotní polyethylen (LDPE), následoval vysokohustotní polyethylen (HDPE) a polypropylen (PP).

Graf znázorňuje recyklační kapacitu plastů v EU v roce 2019. (Zdroj: EKO-KOM, a.s.)

Největší recyklační kapacity v Evropě mají k dispozici Německo, Itálie a Španělsko. V EU využívají v omezené míře chemickou recyklaci jediné dvě země, a to Německo a Itálie.

Podle jednotlivých druhů plastů disponovaly země unijní osmadvacítky (před vystoupením Británie) recyklačními kapacitami uvedenými níže:

Rozdělení recyklačních kapacit podle druhu jednotlivých plastů v zemích EU v roce 2019. (Zdroj: EKO-KOM, a.s.)

V České republice bylo v roce 2021 okolo 120 třídicích linek, které dotřiďovaly komunální plastové odpady.

Třídění plastů a jejich recyklace jsou velmi důležitými kroky k efektivnímu nakládání s odpady, díky kterému můžeme snížit zátěž životního prostředí a přírody.

Pokud odpad nevytřídíme, bude s velkou pravděpodobností uložen na skládku bez možnosti dalšího využití.

Jednak zbytečně plýtváme primárními surovinami, jednak ani skládkování není zadarmo. Poplatky za tunu využitelného komunálního odpadu uloženého na skládku v souvislosti s novou legislativou dramaticky vzrostly a v budoucnu už to ani nebude možné.

Má to smysl, třiďte odpad!