ČESKÉ SKLO: STÁLE NA VRCHOLU

Pro mnohé není překvapením, že české sklářství čerpá ze silné tradice minulých staletí, kdy dosáhlo zahraničního věhlasu, který drží dodnes. Turistické obchody jsou i dnes zaplněny českým křišťálovým sklem, což dokazuje, že v povědomí bezesporu stále přežívá. Jaký byl jeho vývoj a jaká je situace českého sklářství v současně době? Využívá se i recyklované sklo?

Zdroj: Samosebou.cz

Kořeny českého sklářství sahají do hlubokého středověku, už od 13. století jsou doloženy první sklárny především v horských oblastech. Právě Krušné a Lužické hory a Šumava patřily k nejznámějším lokalitám tohoto řemesla. Volba hornatého prostředí pochopitelně nebyla náhodná – velká spotřeba dřeva a minerálů si to žádala.
V 18. století se místním sklářům podařilo ustanovit praxi výroby „českého křišťálu“ – čiré draselné sklo svými fyzikálními vlastnostmi a vzhledem připomínalo přírodní křišťál. Často bylo zdobeno rytými figurálními nebo ornamentálními dekory. Nejprestižnějším artiklem se staly lustry s broušenými skleněnými ověsky. Postupně se vytvořila i silná podnikatelská vrstva obchodníků se sklem. Tito protopodnikatelé výrazně přispěli k vývozu českého skla.

Následující vývoj byl ovlivněn dalšími technologickými objevy a posuny. Druhy procesů a jména výsledných výrobků by vystačily na velmi dlouhý seznam. Zásadní je, že české sklo sebevědomě konkurovalo jak slavnému benátskému, tak i později anglickému. Absorbovalo všechny trendy průmyslové revoluce a samo dalo světu několik výrobních patentů. Českému sklářství se později od 19. století dostalo i institucionálního zázemí v podobě školské průpravy a velkou roli v tom sehrála Uměleckoprůmyslová škola v Praze.

Vývoj od konce 19. století a v průběhu 20. století kopíruje dominantní umělecké a společenské trendy, které v jednotlivých dekádách udávaly tón. Slavné období secese se nejvýrazněji projevilo tvarově různorodými irisovanými vázami ze šumavské sklárny Lötz v Klášterském Mlýně. Té je věnována zajímavá stálá expozice v Klatovech. Pavilon skla v moderní budově efektně prezentuje příběh šumavské sklárny a na jednom příkladu si můžeme promítnout celý příběh českého skla v dané době.
Secese a art deco byly vystřídány fukcionalistickými střízlivými tvary a sílila možnost využívat sklo nejen jako ryze praktický či naopak luxusní předmět. Postupně se profilovala i umělecká tvorba. Dodnes je možné obdivovat všechny zmíněné výtvory českého sklářství ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea.

Zdroj: Samosebou.cz

Mistři českého skla: sklo jako umělecký prostředek

Mezi nejslavnějšími jmény českého uměleckého sklářství bychom ve 20. století objevili například Josefa Drahoňovského s jeho nádobami pestře malovanými emailovými barvami ve stylu art deco, Otto Gutfreunda s jeho sochami, Ludviku Smrčkovou a Aloise Meteláka s užitkovým sklem nebo průmyslového návrháře Ladislava Sutnara.
Od druhé poloviny 20. století vznikaly v Železném Brodě první tavené skleněné plastiky a v Novém Boru další se sochami a obrazy srovnatelné skleněné objekty.
Čeští sklářští výtvarníci byli úspěšní na světových výstavách v Bruselu, Montrealu, Osace i jinde. A ačkoliv nastala doba automatizované průmyslové výroby skla, současně se vyvíjelo i autorské ateliérové sklo. Například v loňském roce hostilo Museum Kampa výstavu Mistři českého skla, jež měla po více než 30 letech připomenout výstavu Seven Masters of Glass, kterou uspořádala Meda Mládková v roce 1983 v The American Craft Museum v New Yorku. Návštěvník se tak setkal se jmény Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, René Roubíček, Václav Cigler, Vladimír Kopecký, Věra Lišková nebo Jiří Harcuba.
Bylo by trestuhodné opomenout Bořka Šípka, asi nejvýraznější postavu české sklářské umělecké tvorby konce století.

Zdroj: Samosebou.cz

Český šperk, bižuterie a současné značky

Jak už bylo naznačeno, sklo se prosadilo i jako materiál uměleckých předmětů a také šperku. Drobné skleněné předměty okrasného charakteru jsou doložené už v archeologických nálezech, takže dnes nejde o žádnou novinku. Liší se ale podoba, která se v současnosti projevuje snahou o propojení skla s moderními materiály typu chirurgické oceli a o jejich zasazování do silných kontrastních poloh. Například z pražského prostředí můžeme jmenovat Kateřinu Reichovou, která pracuje s akrylátovým sklem, jež kombinuje s kovem do technicistně pojatých šperků. Stala se součástí výstavy Dámy skleněného šperku v Pavilonu skla v Klatovech, která je pojatá jako průřez tvorby českých návrhářek skleněných šperků. Mimo tento okruh si svébytně žije svět skleněné bižuterie, který je v našem prostředí proslavený především městem Jablonec nad Nisou. V něm naleznete i muzeum věnované sklu a bižuterii s pravidelnými propagačními výstavami a veletrhy.

Dnes nalezneme na českém trhu několik velkých značek vyvážejících křišťálové sklo, které se svým názvem dokonce často staly synonymem samotného vývozního artiklu. Záslužnými počiny jsou i snahy znovu dát do provozu opuštěné sklárny a zaměstnat skláře, kteří se vlivem turbulentních ekonomických událostí v 90. letech ocitli bez práce. Příkladem jistě může být osud sklárny ve Světlé.

Zdroj: Samosebou.cz