Celofán (cellofan)
Název má původ ve francouzských slovech „cellulose“ a „diaphane“, což znamená průhledný. Jedná se o tenkou průhlednou fólii, která se získává chemickou regenerací z celulózy dřeva nebo třeba bavlny.
Při výrobě působí na celulózu hydroxid sodný, následně sirouhlík a tak vznikne viskóza. Díky působení chemických látek v lázni a praní pak dochází k výrobě celofánu, jeho křehkost snižuje přidaný glycerin. I přesto, že se jedná o polymer celulózy, k jehož výrobě se používá řada chemických látek, obsahuje celofán pouze uhlík, kyslík a vodík. Celofán je zdravotně nezávadný, nepropustný pro vzduch, bakterie i oleje, zato propouští vodní páru.
Za objevem celofánu stojí švýcarský vědec Jacques E. Brandenberger, který si ho nechal v roce 1912 patentovat. V 60. letech 20. století jej začaly nahrazovat syntetické plasty, od 90. let se pro své vlastnosti dostává opět do popředí zájmu.
Pro své vlastnosti je hojně používán jako obalový materiál, především se používá k balení cukrovinek a jiných potravin.
Tento materiál je, na rozdíl od plastových fólií, biologicky plně rozložitelný, a proto můžeme „pravý celofán“ třídit do bioodpadu, celofánové náhražky patří do směsného odpadu.
Pokud není jasné, zda se jedná o celofán, či plastovou náhražku, zkuste ho zakroutit – pravý celofán se neroztáčí.