HLINÍK
Hliník je lehký kov stříbřitě šedé barvy, který se průmyslově vyrábí od roku 1859. V přírodě se vyskytuje ve formě sloučenin – nejznámější je bauxit. Získávání hliníku z bauxitu je poměrně náročné a vzniká při něm velké množství dalších odpadů.
Hliník, především díky své odolnosti a nízké hmotnosti, nalezl a stále nalézá široké uplatnění. Čistý hliník je dobrý vodič elektrického proudu a je široce používaný v elektrotechnice. Nejčastěji se ale používá ve formě slitin, které mají využití ve stavebnictví, strojírenství, v automobilovém a leteckém průmyslu a mnoha dalších oborech průmyslové výroby.
Také v našem každodenním životě se s ním setkáváme v podobě nejrůznějších výrobků, jako jsou například kuchyňské nádobí, příbory nebo tenké potravinářské fólie, konkrétně alobal.
Slitiny hliníku jsou používány také jako obalový materiál, nejčastěji ve formě nápojových plechovek a konzerv. Hliníková fólie je třeba součástí nápojových kartonů.
Obalový hliník nebo i drobné hliníkové předměty z našich domácností třídíme do kontejnerů určených pro sběr kovových odpadů. Kontejnery určené pouze pro sběr kovů mají nejčastěji šedou barvu. Kovy však mohou být sbírány i společně s jiným druhem tříděného odpadu. Pak je taková nádoba viditelně označena také šedou nálepkou KOVY. Hliníkový odpad lze odevzdat i ve sběrném dvoře nebo ve výkupnách sběrných surovin.
Hliníkový odpad má velmi dobré recyklační vlastnosti. Jeho kvalita není recyklací snižována, a dá se tedy recyklovat opakovaně. Díky tomu lze při recyklaci uspořit až 95 % energie oproti výrobě nového, tedy primárního hliníku. Recyklací 1 kg hliníkového odpadu lze ušetřit asi 8 kg bauxitu, 4 kg pomocných chemických produktů a 14 kWh elektřiny.